Divadení fakulta - DAMU / Theatre Faculty
Permanentní URI pro tuto komunitu
Procházet
Procházet Divadení fakulta - DAMU / Theatre Faculty podle vedoucí "AUGUSTOVÁ, Zuzana"
Nyní se zobrazuje 1 - 5 z 5
Výsledků na stránku
Možnosti řazení
- České politické divadlo po roce 1989 v kontextu současných teoriíDošlová, Tereza(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2024)Datum obhajoby: 2024-11-21Disertační práce s názvem České politické divadlo po roce 1989 v kontextu současných teorií zkoumá inscenační trendy, žánry a témata českého politického divadla v období po pádu komunistického režimu. V první části práce definuje samotný termín politické divadlo a další k němu přidružené termíny (agitační, společensko-kritické a angažované divadlo), a to prostřednictvím nejzásadnějších teoretických konceptů pocházejících z německojazyčného prostředí, ale i ze širšího evropského a mimoevropského diskurzu. Práce dále na základě teoretických postulátů vymezuje dvě současné linie politického divadla: piscatorovsko-brechtovskou postavenou na přímočaré dualitě formy a obsahu; a postramatickou, která se vyznačuje abstraktnějšími divadelními formami zobrazení politických otázek. Teoretická část disertační práce se také zamýšlí nad efektivitou politického divadla, respektive potenciálem měnit stávající mimodivadelní realitu. V další části pak práce mapuje vývojové tendence českého politického divadla od meziválečné avantgardy, přes politikum divadel malých forem a studiových divadel autorského typu a shrnuje charakteristiky specifické, podvratné podoby českého politického divadla před rokem 1989. Práce se rovněž zabývá obdobím hledání nové společenského funkce divadla po pádu komunistického režimu v 90. letech. V poslední části pak práce nabízí možný způsob kategorizace tendencí, žánrů a forem českého politického divadla, které se objevují v novém miléniu. V jednotlivých kapitolách se práce věnuje politické satiře, nově vznikající politické a společensko-kritické dramatice, dále havlovské dramaturgické linii, autorskému a dokumentárnímu divadlu.
- Hra Franka Wedekinda"Probuzení jara" na českých jevištíchMacáková, Karolína(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2013)Datum obhajoby: 2013-09-04Tato bakalářská práce se zabývá tvorbou německého dramatika Franka Wedekinda, především jeho v pořadí druhou hrou Frühlings Erwachen (Probuzení jara). Provádí stručný exkurz do historie inscenování hry na českých jevištích. Na základě zapůjčených záznamů a dobových kritik podrobněji analyzuje dvě poslední české inscenace - inscenaci divadla Disk z roku 2007 a inscenaci Komorní scény Aréna z roku 2008. Bakalářská práce zmiňuje také historický kontext tvorby autora a témata obsažená v jeho ostatních hrách - Lulu (Lulu), Die junge Welt (Mladý svět) a Franziska (Franziska). Snaží se nalézt témata charakteristická pro autora a zabývat se jejich aktuálností či inscenačními možnostmi v současném divadle.
- Inscenace děl Franze Kafky režisérské generace přelomu 80. - 90. let v širším kontextu alternativní kulturyPavelková, Tereza(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2017)Datum obhajoby: 2017-06-14Magisterská diplomová práce se zabývá přijímáním osobnosti a díla Franze Kafky generací režisérů přelomu 80. a 90. let. Řeší především otázku, co pro tyto tvůrce Kafkovo dílo znamenalo, jaké téma pro ně reprezentovalo a jakým způsobem se v jejich adaptacích odrážely složité společensko-politické poměry socialistického Československa v období normalizace. V první kapitole práce reflektuje dobový společenský a kulturní kontext a přitom se zaměřuje na postavení divadla a hnutí studiových divadel, která patřila do proudu tehdejší alternativní kultury. Druhá kapitola pak zachycuje recepci Franze Kafky do roku 1989 a obsahuje také literární interpretaci jeho díla, z níž vychází hlavní část práce. Tu tvoří analýzy inscenací Amerika (1985, J. A. Pitínský), Proces (1989, Arnošt Goldflam), Přeměna (1988, Petr Lébl) a Zpěvačka Josefína a její bratři (1989, Petr Lébl), v nichž docházím k závěru, že Kafkovo dílo zkoumané generaci sloužilo k vyjádření dobového existenciálního pocitu jedince v totalitní společnosti. Poslední kapitola pojednává o inscenaci Touha stát se indiánem (1991, J. A. Pitínský), která vznikla po převratu, a ukazuje, jak se proměňuje divadelní interpretace Franze Kafky na sklonku totality.
- Poetika divadelních textů Wernera Schwaba.Macáková, Karolína(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2016)Datum obhajoby: 2016-06-16Diplomová práce se zabývá tvorbou rakouského dramatika Wernera Schwaba, tvořícího v první polovině 90. let 20. století. Vymezuje jeho poetiku, přičemž si všímá především jeho psaní pro divadlo a u nás nejznámějšího cyklu textů nazvaného Fekální hry. Dílo Wernera Schwaba reprezentuje nový, postdramatický typ divadelního textu. Tato práce s ohledem na autorovy inspirační zdroje i inscenační možnosti jednotlivých divadelních her analyzuje především jejich jazyk, a činí tak prostřednictvím dramaturgické analýzy jednotlivých motivů ve hrách Die Präsidentinnen (Prezidentky), Volksvernichtung (Lidumor), Übergewicht, unwichtig, unform (Nadměrečnost, nadbytečné: deforma), Mein Hundemund (Můj psímorda), ale i např. Pornogeografie (Pornogeografie) a zařazuje ho do historického kontextu vývoje rakouské dramatiky. Cílem práce je postihnout specifika Schwabova divadelního jazyka, např. to, jakým způsobem stupňuje dramatický konflikt, a pojmenovat jeho ojedinělou jevištní řeč.
- Proměny dramatické formy: Propojení dramatické a postdramatické poetiky ve hrách Rolanda SchimmelpfennigaZachatá, Petra(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)Datum obhajoby: 2018-09-06Diplomová práce se zabývá tvorbou Rolanda Schimmelpfenniga v širším kontextu proměn německé dramatiky, které se začínají projevovat od poloviny 90. let 20. století. Texty autorů Schimmelpfennigovy generace vznikají v přelomovém období, v němž dochází k přehodnocení vztahu mezi postdramatickým divadlem a tradičnějšími typy divadelní estetiky. Tento fenomén se odráží také v podobě nových divadelních textů, které se na jedné straně inspirují rozličnými postdramatickými postupy, na straně druhé ale začínají opět pracovat s principem dramatické reprezentace a kategoriemi figurace a narace. Diplomová práce se na tento fenomén prolínání postdramatických a dramatických postupů v nejnovější německé dramatice pokusí nahlédnout prismatem poetiky Rolanda Schimmelpfenniga. Autor velice plodně využívá postdramatickou poetiku k dekonstrukci tradiční dramatické formy a k zpochybnění kategorií figurace a narace. Propůjčuje tak svým textům nové, netradiční podoby a funkce. Na základě analýz několika Schimmelpfennigových textů se tato práce pokusí dospět k zobecňujícím závěrům, které ozřejmí roli postdramatických postupů v transformaci dramatické formy.