Katedra činoherního divadla / Department of Dramatic Theatre

Permanentní URI pro tuto komunitu

http://hdl.handle.net/10318/3

Procházet

Procházet Katedra činoherního divadla / Department of Dramatic Theatre podle vedoucí "CÍSAŘ, Jan"

Nyní se zobrazuje 1 - 9 z 9
  • Amatérské divadlo a amatérismus na profesionální scéně
    Míčová, Gabriela, 1975-
    (2002)
    Datum obhajoby: 2002
  • Historizace a aktualizace jako dva protichůdné přístupy k inscenování klasické dramatiky v současném divadle
    Ondruch, Pavel
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-06-25
    Centrum této práce spočívá v pojmu velké klasické činoherní divadlo (neboli velká činohra). To je chápáno jako mluvené divadlo postavené na výrazně estetizovaném dramatickém textu, básnickém dramatu, které se dotýká hlubších společenských problémů, hodnot a vůbec celkového světonázoru člověka. Divadlo je zde tak pojímáno jako společenská, morální a vzdělávací platforma. Tato práce se jednak snaží fenomén velké činohry pojmenovat, a jednak chce zkoumat možnosti, jak dramatické texty velké činohry inscenovat v současném moderním divadle. Při scénování klasického dramatického textu se totiž střetávají odlišné konvence - konvence scénování v době vzniku textu a konvence scénování v současném divadle. Z toho vyplývá, že každá inscenace velké činohry je nutně adaptací. Vždy se jedná o pokus oživit, teď a tady, obsahové kvality dramatického textu. Způsob jakým adaptujeme klasický text velké činohry může být dvojí. Posílíme-li mýtickou hodnotu dramatu (interpretace z hlediska kosmu), adaptujeme text historizačním principem. Zatímco přeneseme-li text do současné aktuální společenské situace, postupujeme v adaptaci principem aktualizačním. První část této práce se snaží výše uvedené skutečnosti popsat. Druhá část tyto poznatky aplikuje na konkrétním praktickém případu inscenování českého dramatického textu velké činohry. Charakterizace adaptace Hippodamie Jaroslava Vrchlického mimo jiné dokazuje, že ač přistupujeme ke scénování dramatického textu velké činohry z historizačního hlediska a tedy z hlediska věčnosti, dotýkáme se zároveň jistým způsobem i současných problémů. Historizace a aktualizace se tak ukáží jako dvě strany jedné mince.
  • Inscenování současné divadelní tvorby pro děti na amatérském jevišti
    Mikešová, Magdalena
    (1985)
    Datum obhajoby: 1985
  • Interpretace textu proměnou žánru
    Hruška, Jaromír
    (2002)
    Datum obhajoby: 2002
  • Muzikál na českých jevištích po roce 1989
    Málková, Lucie
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-09-19
    Práce Muzikál v České republice po roce 1989 zkoumá podoby děl světového i autorského muzikálu na domácích scénách v období 1989 ? 2007. V první kapitole autorka teoreticky analyzuje jednotlivé komponenty žánru ? libreto, hudba, zpěv a tanec a určuje základní obecná kritéria pro hodnocení muzikálové inscenace. Druhá kapitola tvoří jádro práce a věnuje se rozboru vybraných inscenací uvedených po roce 1989. Pomocí tohoto rozboru autorka určuje základní podoby muzikálu v Čechách a pojmenovává jeho zásadní problémy. V třetí části práce se autorka kriticky zamýšlí nad vlastní tvorbou a režií absolventského muzikálu podle stejnojmenného románu Emila Zoly Štestí dam (musical radical).
  • Režisér Sergej Fedotov na současné české divadelní scéně
    Juráček, Leoš, 1972-
    (2001)
    Datum obhajoby: 2001
  • Smysl a poslání oblastního činoherního divadla
    Ondruch, Pavel
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-09-14
    Diplomová práce se zaměřuje na hledání smyslu a poslání českých oblastních činoherních divadel, tedy veřejných institucí scénického umění, zpravidla ve správě města či kraje, mimo tři hlavní kulturní centra České republiky (Praha,Brno, Ostrava). Pojem dále definujeme skrze čtyři fenomény, jejichž existence je nutnou podmínkou každého oblastního divadla: 1.)?ustavičně stojící? budova; 2.)veřejná služba regionu; 3.)dramatický repertoár; 4.)profesionální herecký ansámbl. Dějiny divadla nahlížíme skrze tyto čtyři fenomény a odhalujeme tak principy scéničnosti, která kromě svých ryze uměleckých funkcí musí zastávat neméně důležité funkce sociální, veřejné a široce kulturní, tj. funkce mimoumělecké. Prostřednictvím analýzy kořenů vzniku divadla jako veřejné instituce hledáme nejen současné postavení oblastních divadel, ale snažíme se především najít tvořivou cestu, jak v nich umělecky pracovat. Režisér musí hledat nejvhodnější styl inscenace vycházející z příslušného dramatického textu, a nikoli z vlastního ega. Jeho poetika je tvůrčím způsobem determinována mimouměleckými okolnostmi a režisér v duchu Maxe Reinhardta musí naleznout nejvhodnější znakový systém, jak transformovat jeden originální dramatický text do jedné originální scénické podoby, aby s příchodem dalšího dramatického textu musel cestu za hledáním specifické poetiky absolvovat zcela znovu. Tento eklektický přístup (týkající se i dramaturgie) daný monopolním postavením divadla a skladbou publika, by se mohl zdát roztříštěným, kdyby jej výrazně nesjednocoval herecký soubor. Herecké umění na základě dramatického textu je tak nejdůležitější složkou oblastních divadel, ačkoli jeho existence závisí na mnoha dalších faktorech. Práce dospívá ke konstatování nepostradatelnosti oblastních divadel ve veřejném prostoru města. Navazují totiž na nejhlubší evropské tradice divadla dramatu a divadla jako společensko-vzdělávací funkce(Bildungstheater).
  • Zlatá královna
    Mikešová, Magdalena
    (1985)
    Datum obhajoby: 1985