Katedra činoherního divadla / Department of Dramatic Theatre

Permanentní URI pro tuto komunitu

http://hdl.handle.net/10318/3

Procházet

Procházet Katedra činoherního divadla / Department of Dramatic Theatre podle vedoucí "HLAVICA, Lukáš"

Nyní se zobrazuje 1 - 17 z 17
  • DIVADELNÍ ZKOUŠKA JAKO PROCES
    Polišenská, Lucie
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2011-01-13
    Kde se bere touha a jistá závislost stát na jevišti před diváky a předávat pomocí svého nástroje (sebe sama) myšlenky autora, režiséra a své vlastní? Kdo a co nás v procesu zkoušení nejvíce ovlivňuje? Kterou cestu si vybrat, aby vedla k co nejlepšímu výsledku a možnosti opakovat inscenaci se stále stejným naplněním? S jakými překážkami se herec během zkoušení setkává a jak je má překonat V této diplomové práci bych se chtěla zamyslet nad těmito otázkami a pojmenovat věci, o kterých přemýšlím a které jsem za svou poměrně krátkou divadelní praxi zažila. Pokusím se na základě vlastních zkušeností popsat průběh zkoušek u některých inscenací, které jsem absolvovala za poslední rok a půl. Popsat, co všechno mě během procesu zkoušení ovlivnilo, jak jsem přemýšlela nad danými postavami a jakým způsobem jsem postupně došla ke konečnému výsledku. S jakýmipřekážkami jsem se během tvorby setkávala, jak jsem se je pokoušelavyřešit a vytvořit co nejzajímavější postavy, třebaže jejich prostorv inscenaci nebyl zásadní
  • Herecká kreativita a současný divadelní a mediální provoz
    Hušková, Lenka
    (2003)
    Datum obhajoby: 2003
  • Herecká práce a její proměny v rámci hereckých disciplín
    Jeřábek, Petr
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2020)
    Datum obhajoby: 2020-06-17
    Diplomová práce se zabývá proměnami herecké práce napříč hereckými disciplínami. Autor si klade za cíl prozkoumat způsob využití divadelně jevištní teorie mimo divadelně jevištní prostředí. Teoretickou část opírá o práci K. S. Stanislavského, M. Čechova a D. Donnellana, přičemž u každé z osobností se snaží definovat přístup k roli a tvorbě postavy jakožto k základu herecké práce. Metody a přístupy plynoucí z teoretické části pak porovnává se svou praktickou hereckou zkušeností. Snaží se přijít na způsob, kterým je tato teorie využita při hraní v klasickém divadle, před kamerou a v imerzivním divadle. Snaží se nalézt a definovat společné jmenovatele herecké práce napříč disciplínami a jejich vliv na užití metod, které jsou skrze teorii nabízeny.
  • Herecká práce v modelových podmínkách školy a v profesionálním divadle
    Barešová, Denisa
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2019)
    Datum obhajoby: 2019-01-10
    Ve své diplomové práci se zpočátku věnuji důvodům, proč jsem se hereckou cestou vydala. Poté se vyjadřuji k disciplinovanosti a morálce při práci a popisuji své pocity na konkrétních příkladech. V dalších částech vykresluji zkoušení, způsob práce a její reflexi ve školním divadle DISK a ve Švandově divadle. V poslední části se pak vzhledem k popsaným zkušenostem snažím zaujmout postoj, zorientovat v situaci, ve které se ocitám a najít smysluplné východisko.
  • Herecké prostředky ve studiovém prostoru a v prostoru velkého kamenného divadla
    Novotný, Michal, 1979-
    (2004)
    Datum obhajoby: 2004
  • Herectví jako vědomé sdělování
    Novák, Ondřej
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-09-13
    Divadlo je médium, stejně jako například noviny. Hraní divadla je proces vyprávění příběhů prostřednictvím divadelních postav, tedy proces sdělování konkrétních informací o postavách a ději. Během zkoušení hledají herci, režisér i ostatní tvůrci inscenace, jaké informace chtějí sdělit a jaké prostředky k jejich sdělení využít. Herec na jevišti nikdy nemůže přestat sdělovat a nikdy by neměl zapomínat na to, že bude čten. Samo vědomí sdělování umožňuje oddělit žádoucí významy od těch nežádoucích, nechtěných. Jako obranu před nechtěným sdělováním by si měl herec na jevišti pěstovat schopnost nadhledu. Při práci na čtyřech absolventských inscenacích v Disku si autor práce zkusil čtyři různé možnosti uchopení postavy, podle toho co žádal nebo nabízel text hry, režisér, pedagog, jevištní partneři nebo jeho vlastní snaha o sdělení. Vycházel při tom ze zkušeností získaných v průběhu studia i z příležitostných workshopů a dával si při zkoušení soukromé úkoly podle toho, co měl sdělit. Na takových konkrétních úkolech potvrzuje, že možnosti hereckého sdělování jsou neomezené.
  • Hrdina a antihrdina
    Lněnička, Petr, 1979-
    (2004)
    Datum obhajoby: 2004
  • Individualita a kolektiv v rámci herecké tvorby
    Šindelářová, Martina
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2020)
    Datum obhajoby: 2020-01-09
    Cílem této práce je především uchopení pojmů individualita a kolektiv v rámci herecké tvorby, prolínání těchto motivů a obzvláště jejich reflexe v průběhu studia oboru činoherního herectví na pražské DAMU a vývoj těchto tendencí napříč jednotlivými obdobími studia. Také se pokouší o náhled dané tématiky v rámci sezónního působení ve školním divadle Disk, a to především v kontextu procesu zkoušení jednotlivých absolventských inscenací. Text umožňuje náhled do uzavřeného světa hereckého ročníku a jeho ambicí je především objektivní popis vývoje této specifické skupiny od prvního do posledního absolvovaného akademického roku. Zároveň je zde nahlédnuta i herecká zkušenost z mimoškolních prací, a to především pro srovnání s ročníkovou tvorbou, jejími postupy a specifiky. Teoreticky se snaží opírat nejen o literaturu zabývající se divadelním prostředím a inscenační praxí, ale i o základní odborné psychologické, sociologické a filosofické vnímání pojmů kolektiv a individualita.
  • Možnosti tvůrčí herecké práce v uzavřené divadelní skupině
    Krippnerová, Tereza
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2015)
    Datum obhajoby: 2015-09-24
    Cílem této práce je hledat možnosti tvůrčí herecké práce v uzavřené divadelní skupině. Klade otázky, jak může herec nebo skupina tvůrčí potenciál podporovat, nebo ho naopak zavírat. Pojmenovává, jaké překážky je třeba překonávat a jaká pravidla je třeba dodržovat, aby tento organismus zdravě fungoval. Práce poskytuje náhled do uzavřené divadelní skupiny Gruppo Jobel, nabízí porovnání se zkušenostmi ze studií na pražské DAMU v oboru činoherní herectví a opírá se o nastudovanou literaturu. Výsledky této práce umožňují především inspiraci pro další tvůrčí činnost, která může pozitivně ovlivňovat průběh zkoušení divadelních inscenací.
  • Práce s režisérem na roli
    Hána, Jiří, 1976-
    (2003)
    Datum obhajoby: 2003
  • Překonávání hranic vlastního já při tvor bě postavy
    Hušek, Jan
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)
    Datum obhajoby: 2012-09-26
    Analyzováním autorových osobních zkušeností práce zkoumá, za jakých okolností je potřeba překonávat hranice vlastní přirozenosti v zájmu vytvoření postavy a jak tvorba postavy napomáhá vlastnímu vývoji herce jako osobnosti.
  • Psychická zátěž v herectví
    Bartoš, Vojtěch
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2016)
    Datum obhajoby: 2016-09-20
    Předmětem této práce je psychická zátěž působící na herce při výkonu jeho profese. Přibližuje téma psychické zátěže v obecné rovině, její kategorizaci, příčiny a okolnosti jejího vzniku a reakce, které v organismu vyvolává při krátkodobém i dlouhodobém působení. Zvláštní pozornost je věnována zvládání zátěže a mechanismům její intervence i prevence. Na těchto teoretických základech jsou zkoumány zátěžové pracovní podmínky v herectví včetně osobnostních rysů herců, které mohou zvyšovat riziko vzniku zátěže. Dále jsou rozebrány některé konkrétní zátěžové fenomény, se kterými se herec může setkat, a své místo má v textu i úvaha nad podstatou a významen psychické zátěže v herectví.
  • Režisérův herec - hercův režisér
    Vagnerová, Hana
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-18
    Ve své diplomové práci se zabývám vztahem režiséra a herce. Nejprve se snažím teoreticky popsat jednotlivé typy režisérů podle jejich vztahu k práci s hercem. Snažím se o krátký teoretický náhled do této problematiky. Poté se obecně snažím popsat dva režisérské typy: režiséra ? inscenátora a hereckého režiséra; jako speciální případ hereckého režiséra se věnuji podtypu režiséra ? herce. Ve druhé části své diplomové práce pak uvádím konkrétní příklady výše uvedených typů režisérů a dokumentuji je na svých osobních zkušenostech ze své dosavadní herecké praxe. Jde o Thomase Zielinského a jeho Tramvaj do stanice Touha jako příklad režiséra ? inscenátora, Jána Šimka při zkoušení hry Bedbound jako hereckého režiséra a Ondřeje Pavelku jako režiséra ? herce při zkoušení Fausta. V závěru se snažím zhodnotit své poznatky nabyté z teorie i praxe.
  • Sebereflexe jako jeden z nástrojů hereck é tvorby
    Adamczyk, Marek
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2012)
    Datum obhajoby: 2012-06-14
    Práce popisuje mé osobní zkušenosti, kterých jsem nabyl jak během studia na DAMU a při zkoušení absolventských inscenací v divadle Disk, tak při práci mimo školu. Tyto zkušenosti jsou pak ilustrovány na několika konkrétních příkladech z praxe, na kterých jsem pracoval.
  • Studia činoherního herectví
    Leimbergerová, Eva
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-18
    Anotace: Tématem práce je srovnání přístupů k výuce na střední škole ( Konzervatoř Brno ), vysoké škole ( DAMU ) a zahraniční vysoké škole ( CNSAD ). Je to zpětný pohled studentky divadelní fakulty AMU na její studia činoherního herectví skrze otázky a neustálou konfrontaci s nimi.
  • Svoboda herce v rámci přípravy inscenace
    Severýn, Martin
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-09-13
    Herec představuje jeden z mnoha elementů inscenace. Jeho tvůrčí prostor je někdy vnímán jako omezený dalšími složkami představení, nejčastěji režií. Herec se může cítit limitován, ačkoliv všechny další divadelní prostředky by měly hercovu výkonu naopak pomáhat a herecký výkon by měl být jejich součástí. Autor popisuje proces uvědomění si role herce v rámci přípravy inscenace, zjišťování možností hercovy tvůrčí svobody a jejího využívání. Na praktickém příkladu absolventských rolí v divadle DISK, zejména pak rolí Daniela Bosoly ve Vévodkyni z Amalfi a Raye ve Slyšet hlasy, reflektuje různé postupy hledání největší možné svobody vyjádření při zkoušení i reprizování inscenací. Vlastní zkušenosti ho vedou k závěru, že herec je svobodným umělcem do té míry, do jaké dokáže prostor nabídnutý režisérem a konkrétním textem využít a že je povinen tento prostor využívat bezezbytku.
  • Základní předpoklady organického bytí na jevišti.
    Kryl, Pavel
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 0201-09-13
    Účelem této práce je nalézt a popsat některé základní předpoklady, díky kterým lze přirozeně (organicky) existovat na jevišti. Považuji za ně zejména fyzickou existenci, tělesné i duševní uvolnění, zaměření pozornosti na cíl a bytí v přítomnosti. Na základě těchto předpokladů se dále snažím krátce rozebrat výhody i nebezpečí některých přístupů k herecké práci. Zaměřil jsem se na související spor mezi snahou o tzv. ?hraní? či pouhé existování, prožívání či odstup a na závěr této části i popsal rozdíl mezi opravdovým a předstíraným jednáním bez snahy jedno či druhé odsuzovat. V poslední části pak rozebírám hrstku prostředků, jež mohou organickou existenci na jevišti posilovat. Konkrétně se jedná o výhody partnerské spolupráce, vyostřování situací a vyhledávání okolností, v nichž se situace odehrává. Na závěr jsem se rozhodl zařadit kapitolu o trpělivosti, která je podle mého názoru jedním z nejpodstatnějších předpokladů hereckého vývoje. Zdrojem mi byla zejména vlastní herecká zkušenost a poznámky, které jsem si v průběhu let zaznamenával. Tyto jsem se pak místy pokoušel porovnat s několika již existujícími systémy. Je mezi nimi zejména systém D. Donellana zaměřený na herecký cíl, rozpracovaný systém K. S. Stanislavského či některé prvky přístupu M. Čechova, jehož ovšem považuji spíše za geniálního herce než systematika. Některé aspekty jsem pak konfrontoval i s poznatky z psychologie.