Procházet podle oponent "ŠRÁMEK, Ondřej"

Nyní se zobrazuje 1 - 4 z 4
  • Audiovizuální záznamy a přenosy divadelních inscenací
    Bouša, Jan
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2020)
    Datum obhajoby: 2020-02-06
    Práce vychází z primárního výzkumu realizovaného formou osobních rozhovorů v období prosinec 2017 - květen 2018 na téma výroby, distribuce a archivace audiovizuálních záznamů a přenosů divadelních představení v České republice. Nabízí dva pohledy na výrobu záznamu - Česká televize (Ondřej Šrámek) a GoodMedia Praha (Roman Prorok). Popisuje výrobní proces, náklady na výrobu a specifika přímých přenosů. Dále se věnuje distribuci divadelních záznamů v České republice v televizi (Česká televize - Ondřej Šrámek), v kině (Aerofilms - Ivo Andrle, Přenosy do kin - Martin Cikánek), na DVD/VHS (Thespis - Jana Smetánková), na internetu (Sleduj divadlo - Martin Zavadil, Česká televize, YouTube) a v archivu (Institut umění - Divadelní ústav - Andrea Landovská). Uvádí data například o sledovanosti, počtu návštěvníků, počtu vydaných nosičů, počtu položek v archivu. Práce je doplněna o kvantitativní průzkum o vztahu 26 předních divadelních institucí z České republiky k audiovizuálním záznamům představení. Nabízí také názory výše uvedených osobností na následující témata: převod divadelního umění do audiovize, virtuální realita a záznamy z 360° kamer, rozdílnost zážitku z živého divadla vs. přímého přenosu vs. záznamu, nelegální šíření záznamů a vliv záznamů na návštěvnost divadel. V závěru práce je několik návrhů a doporučení pro další rozvoj zkoumaných výrobních a distribučních směrů. Autor práce má osobní zkušenosti s výrobou audiovizuálních divadelních záznamů a v současnosti se věnuje marketingu.
  • Divadlo v televizi (doba normalizace).
    Nosková, Gabriela
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-09-12
    Ve své práci se věnuji uvádění divadelních představení na obrazovce. Časově se omezuji na období od roku 1970 do roku 1990. Nevyhnu se ani politickým a historickým souvislostem, které ovlivnily dramaturgii přenosů tohoto období. Rok 1969 odstartoval zásadní změny ve vedení i vysílání Československé televize. Významnou událostí pro divadlo v televizi bylo znovuobnovení populárního cyklu Zveme vás do divadla v roce 1983. Televize je velmi důležitá pro popularizaci divadla. Díky televiznímu vysílání může divadelní představení zasáhnout dokonce i nejvzdálenější části naší země. Mnohý divák zná divadelní představení pouze díky televiznímu vysílání.
  • Evropská vysílací unie
    Smotlachová, Magdalena
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-09-09
    Bakalářská práce Evropská vysílací unie se zabývá touto mezinárodní organizací z hlediska programové výměny. Zaměřuje se na české veřejnoprávní vysílatele, tedy Českou televizi a Český rozhlas a projekty, do kterých se obě tyto organizace zapojují. Cílem práce je srozumitelně přiblížit část fungování velké mezinárodní organizace, čehož jsem se snažila dosáhnout uvedením příkladů z praxe. Práce směřuje od obecných informací ke konkrétnějším a čerpá především ze zprostředkovaných postřehů lidí, kteří mají s EBU a mezinárodní spoluprací vlastní zkušenost. Práce je rozdělena do devíti kapitol. První kapitola je věnována představení organizace a základním informacím o ní, druhá kapitola evropské legislativě a role EBU v její tvorbě. Ve třetí kapitole se začínám zabývat programovou spoluprací a dále konkrétně sekcemi Eurovision TV a Radio Department. V další kapitole jsou vyjmenovány nejdůležitější evropské televizní a rozhlasové festivaly a samostatná kapitola patří zajímavým způsobům zprostředkování opery televizním divákům.
  • Jak zfilmovat divadlo
    Chalupová, Kristýna
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2014)
    Datum obhajoby: 2014-06-09
    Tato práce se zabývá filmovými adaptacemi divadelních inscenací z pohledu filmového producenta. První část je expozicí do problematiky filmových adaptací v obecné rovině - z hlediska historického vývoje a odborné kritiky - a slouží autorce především k vybudování argumentu, že audiovizuální záznam, pokud nemá být pouhou archivací divadelní inscenace, musí být přenesen do podoby filmu tak, aby mohl autonomně konkurovat ve filmovém prostředí. Dále se v této části definuje tzv. divadelní film, který využívá maximálních filmových prostředků k přenosu divadelní inscenace do filmové podoby, přičemž zachovává hlavní ideu a charakteristické rysy původního díla. Druhá část se věnuje roli nezávislého filmového producenta v českém prostředí. Třetí část práce obsahuje zprávu o problematice výroby a distribuce divadelního filmu a zkoumá roli producenta od přípravných prací po prezentaci a distribuci filmu. Na základě rozborů pěti vybraných filmů a s použitím rozhovorů s jejich producenty představuje text nástrahy a výhody filmových adaptací divadelních inscenací v českých podmínkách.