Procházet podle oponent "ŽĎÁRSKÁ, Petra"

Nyní se zobrazuje 1 - 3 z 3
  • Cembalo ve tvorbě Bohuslava Martinů
    Kubátová, Jarmila
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2016)
    Datum obhajoby: 2016-06-01
    Práce "Cembalo ve tvorbě Bohuslava Martinů" představuje významného českého skladatele, jemuž se věnuje celá první kapitola. Další kapitola seznamuje s interpretkami cembalových děl Bohuslava Martinů. Jsou zde zmíněny dvě cembalistky a současně objednavatelky skladeb pro cembalo od Bohuslava Martinů Marcelle de Lacour a Antoinette Vischer, a také dvě české cembalistky, Zuzana Růžičková a Monika Knoblochová, které nahrály kompletní cembalové dílo Bohuslava Martinů. Třetí kapitola uvádí přehled cembalové tvorby Bohuslava Martinů. U dvou skladeb, jež napsal v závěru svého života, Sonate pour Clavecin a Deux impromptus, je připojen i formální a harmonický rozbor.
  • Protestantský chorál v klávesové literatuře od roku 1517 do roku 1685
    Konečná, Kristýna
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2017)
    Datum obhajoby: 2017-09-08
    Tato práce se zabývá literaturou pro klávesové nástroje od roku 1517 do roku 1685, která zpracovává melodie protestantského chorálu. Zmíněna jsou díla vokální, tedy protestantský chorál jako jednohlasý zpěv i vícehlasé zpracování protestantského chorálu a především díla instrumentální určená pro klávesové nástroje. V práci jsou uvedeny velice stručné životopisy klíčových autorů (E. N. Ammerbach, J. P. Sweelinck, S. Scheidt, D. Buxtehude, J. Pachelbel) a stručné rozbory jejich děl.
  • Vznik a vývoj italské toccaty v baroku
    Bernovský, Ondřej
    (Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2015)
    Datum obhajoby: 2015-06-05
    Abstrakt Výraz toccata dnes označuje většinou skladbu psanou ve volné formě, která je svou povahou určena téměř výhradně sólovému klávesovému nástroji. Můžeme ji charakterizovat jako virtuózní kompozici, v níž je účinně navozen dojem improvizace. Pojetí toccaty jako hudební formy prošlo mnoha změnami: každý skladatel přidával k jejímu stylu vlastní charakteristiky, což pozdější autoři imitovali a osobitě přetvářeli. Toccata se vyvíjela v obdobích pozdní renesance a baroka a stala se významnou kompoziční formou, který využívala mnoho stylů a zastávala různé funkce.