Procházet podle oponent "ETLÍK, Jaroslav"

Nyní se zobrazuje 1 - 20 z 22
  • Čechovův Racek v Národním a Dejvickém divadle
    Loužný, Tomáš
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2015)
    Datum obhajoby: 2015-09-07
    Tato bakalářská práce si klade za cíl popis a analýzu dvou divadelních inscenací hry Racek od Antona Pavloviče Čechova. Snaží se najít podobnosti a rozdíly v režijní koncepci Michala Vajdičky (Dejvické divadlo) a Michala Dočekala (Národní divadlo), a to zejména s důrazem na interpretaci vybraných postav. Během samotné analýzy vedle sebe klade rozdílná řešení konkrétních situací a dochází k dílčím závěrům, které jsou shrnuty v závěru práce. Výsledným poznatkem je, že ač se způsob režie liší, akcentují oba režiséři téměř shodná témata.
  • Chceš mrkev, nic jinýho není...: Dramaturgie inscenace Čekání
    Jarkovský, Tomáš
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-09-09
    Tato bakalářská práce se zabývá genezí inscenace Čekání, vycházející ze hry Samuela Becketta Čekání na Godota. Popisuje celý proces jejího vzniku od přečtení hry, přes vznik dramaturgicko - režijní koncepce k její realizaci a dalšímu provozování. Všechny tyto kroky nahlíží především z dramaturgického úhlu pohledu.
  • Corrida de toros: Hra, sport, rituál nebo divadlo?
    Raiterová, Eliška
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)
    Datum obhajoby: 2018-06-13
    Bakalářská práce Corrida de toros: hra, sport, rituál nebo divadlo? se zabývá španělskou tradicí býčích zápasů. Tento fenomén se pokouší nahlédnout na základě konceptů Performančních studií Richarda Schechnera. V první části práce autorka poukazuje na styčné body koridy s hrou, se sportem, s rituálem, s uměním a s divadlem a pokouší se pomocí těchto analogií jev uchopit a přiblížit. V druhé části práce vychází z vlastní divácké zkušenosti a výpovědí obyvatel Španělska a vymezuje polohu corridy de toros na Schechnerově performančním kontinuu. Díky konceptu performančního kontinua můžeme pozorovat proměnlivost fenoménu koridy při pohledu z odlišných perspektiv a uvažovat šířeji o hranicích mezi různými lidskými aktivitami.
  • Divadlo a nová média
    Haplová, Barbora
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2017)
    Datum obhajoby: 2017-09-06
    Magisterská práce Divadlo a nová média, nová média ve složkách/ komponentech divadelního díla se zabývá způsoby, jakými se novomediální technologie integrují do divadelního díla, a zkoumá tuto integraci na konkrétních případech. Zaměřuje se na typ divadelních představení, ve kterých nová média zásadně ovlivňují celkový tvar. První část práce je zaměřena na uchopení terminologie nových médií tak, aby s ní bylo možné dále pracovat v divadelním kontextu. Tato část čerpá především z Principů nových médií Lva Manoviche, Poznámek ke studiím nových médií Jakuba Macka a Remediace J. Davida Boltera a Richarda Grusina. Druhá část práce je zaměřena na divadelně teoretické uchopení složek/komponentů divadelního díla, jak ji nahlíží česká divadelní teorie. Výchozím bodem je Estetika dramatických umění Otakara Zicha, komentovaná především texty Člověk a předmět na divadle Jiřího Veltruského, Pohyb divadelního znaku Jindřicha Honzla a K dnešnímu stavu teorie divadla Jana Mukařovského. Poté je v teoretické části skrze komponenty divadelního díla, definovaných především v Termínech k dohodnutí Jaroslava Etlíka, nastíněna problematika integrace nových médií do těchto komponentů. S využitím teoretických poznatků se pak práce snaží analyzovat tři divadelní díla: NICK (Petra Tejnorová a kol.); Eleusis (Handa Gote Research & Development) a The Game (Almeida Theatre). Cílem této části práce je popsat konkrétní způsoby integrace nových médií do jednotlivých komponentů divadelních děl a ověřování předpokladu, že míra integrace se odvíjí od podílení se nových médií na celkovém významu díla. V závěru je zhodnocen tento pokus o „škálu integrace nových médií do divadelního díla“.
  • Divadlo-cesta, divák v pohybu
    Malá, Zuzana
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-11
    Náplní práce "Divadlo-cesta, divák v pohybu" je obecný vstup do tématu projektů, při kterých se obecenstvo pohybuje pěší chůzí. Zaměřuji se na jejich sociální stránku a na proměny v povaze a významu divadelního představení, které divácký pohyb využívá. Zajímá mě představení jako událost umístěná v konkrétním čase a lokaci, jejíž významotvornou složkou jsou i paradivadelní aspekty. Snažím se vycházet hlavně z praktické zkušenosti, divácké i tvůrčí. Jako předpoklad divadla-cesty beru aktivovaného diváka, na kterého se kladou nároky a který přistupuje na pozměněné divadelní konvence. Zabývám se divadelní manipulací a prostorovými vztahy mezi účastníky divadelní události. Centrálním bodem práce je pak divák v situaci.
  • Odebráno
  • Dramatizace v teorii a praxi
    Sedláková, Barbora
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2024)
    Datum obhajoby: 2024-09-16
    Diplomová práce má za cíl nahlédnout fenomén dramatizací ze tří perspektiv, čemuž odpovídají i tři hlavní kapitoly. První kapitola se zaměřuje na základní teoretickou definici pojmu dramatizace a vymezení vůči dvěma příbuzným pojmům adaptace a divadelní adaptace. Ve druhé kapitole je představen historický vývoj, kterým dramatizace v českém divadelním prostředí prošly v průběhu 20. a 21. století. Zejména na příkladech dramatizací prozaických textů je zde prezentována proměna v zacházení s pretexty a také emancipace ve smyslu přijetí dramatizace jako regulérního způsobu, jak rozšířit divadelní repertoár a případně tvořit nové dramatické texty. Druhá polovina práce, respektive třetí a stěžejní kapitola, se inspiruje metodou uměleckého výzkumu. Autorka vytvořila vlastní dramatizaci románu Kostkař aneb Náhoda je život, která je součástí práce pouze jako příloha. Samotná kapitola je prezentací následné reflexe tohoto procesu a je strukturovaná dle otevřených otázek, na které bylo nutné postupně odpovědět a jež se týkaly uměleckých i praktických rozhodnutí od zdůvodnění výběru předlohy přes definici cílové divadelní scény až po samotný rozbor dramatizačního procesu jako takového. Práce tak předkládá komplexnější souhrn poznatků, které vycházejí jednak z odborné literatury a jednak z vlastního zakoušení dramatizačního procesu z perspektivy autorky.
  • Dramaturgie site specific divadla
    Svobodová, Veronika
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)
    Datum obhajoby: 2018-09-06
    V této bakalářské práci se snažím o základní charakteristiku pojmu „site specific divadlo“, jeho stručný historický kontext a vymezení rozdílů mezi ním a tzv. divadlem v netradičních prostorech na příkladu dvou inscenací spolku Pomezí. Dále se věnuji dramaturgickému propojení místa, kde se divadelní představení odehrává a socio-ekonomickým přesahům uměleckého díla v netradičních prostorech. Stěžejní část této práce je představení a porovnání několika projektů site specific a divadla v netradičních prostorech, které se uskutečnily v Ostravě. Jsou to především letní plenérové inscenace Staré Arény v režii Pavla Gejguše a jeho adaptace Tita Andronica do ostravské tržnice. Dalšími projekty jsou inscenace v architektonických památkách, tedy projekt Divadla Petra Bezruče Hotel Bezruč?!, a taneční projekty uskupení MOVE Dance Company. V závěru bych ráda reflektovala přesah zmíněných inscenací a zda vedly k dalšímu zájmu o prostor či nikoli.
  • Odebráno
  • Dva apely z Dlouhé
    Voska, Vojtěch
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2024)
    Datum obhajoby: 2024-09-16
    Práce se zabývá srovnáním dvou inscenací Divadla v Dlouhé, kterými jsou Hovory na útěku (2016) v režii Jana Borny a Miroslava Hanuše a V džungli měst (2023) v režii Davida Šiktance. Jedná se nikoli o srovnání dvou komplexních analýz, ale konkrétních aspektů obou děl - dramaturgického a tematického zakotvení, vizuálního komponentu a hudebního subkomponentu. Pozornost je věnována také kritickým ohlasům na obě inscenace. Metodologie práce je zejména v první části postavena na orálněhistorickém přístupu, používána je však rovněž odborná literatura, texty v oborových i nedivadelních (a to tištěných i elektronických) periodikách a také audiovizuální zdroje. Hlavní teoretickou oporou této práce jsou texty divadelního režiséra a teoretika Jana Grossmana a dále například Jaroslava Etlíka, Edwarda Bullougha nebo Bruce McConachieho.
  • Giesslers Hofcomoedianten - principy barokního divadla a možnosti jejich využití v divadle současném
    Hašek, Petr
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-09-12
    Práce, snažící se vystihnout principy barokního divadla, je rozdělena do čtyř oddílů. První se zabývá barokním obdobím obecně - politicko-společenskou situací, barokním myšlením a zejména základními prvky barokního umění a divadla. Ve druhé části je kladen důraz na osobnost hraběte F. A. Šporka jako velkého podporovatele barokního umění, jehož mecenášství se nejvíce projevilo v jeho velkolepém plánu vybudování lázeňského komplexu v Kuksu ve východních Čechách. Třetí část je zaměřena na duchovní a umělecký přesah baroka do současnosti - festival Theatrum Kuks a působení kukského souboru Geisslers Hofcomoedianten, jehož dramaturgie je výhradně zaměřena a inspirována zapomenutými a nově objevenými barokními texty. Práce detailně popisuje inscenační tvorbu Geisslers Hofcomoedianten za jejich dosavadní sedmileté působení (2002-2008). V jejich repertoáru se pak objevily všechny zásadní formy a žánry barokního divadla (opera, hauptakce, školské drama, komedie dell´arte, komické intermezzo apod.) Čtvrtá (přílohová) část pak obsahuje texty (even. předlohy) ke všem zmiňovaným inscenacím Geisslers Hofcomoedianten.
  • Herec ve svém těle
    Legierski, Tomáš
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2013)
    Datum obhajoby: 2013-09-19
    Legierski, Tomáš. Herec ve svém těle. Praha: Akademie múzických umění v Praze, Fakulta divadelní, 2013. 74 str. V této diplomové práci se Tomáš Legierski pokouší nahlížet na hereckou práci jako na autonomní a kreativní uměleckou činnost, která nespočívá v pouhé reprodukci režijních představ. Hlavním východiskem je pro autora hercovo tělo, tělesnost. Každá role, charakter, postava, kterou se herec za pomoci režiséra snaží uchopit, podle něj vychází především z hercova "bytí" na jevišti, které implikuje určité jednání. Ať už je herec statický nebo se pohybuje po scéně, jedná. Legierski se následně ptá po zdrojích a způsobech tohoto jednání, aby zdůvodnil expresi celkového hereckého projevu. Jako prvopočátek celého divadelního jednání vnímá gesto, které představuje komunikaci sama se sebou, s kolegy na jevišti i s divákem. Gesto a pohyb vnímá autor jako synonymum. Jádro diplomové práce představují tři hlavní kapitoly. V kapitole Gesto v herci Legierski zkoumá gesto jako pohyb, tvar, jeho srozumitelnost, dělení a způsob jeho tréninku. V kapitole Herecké bytí nahlíží na herce jako na "totálního člověka", zkoumá energii, dynamiku a rytmus gesta, které jsou pro autora podstatou herecké existence na jevišti. V poslední ze tří kapitol Herec v kompozici pak zasazuje herce do konkrétních divadelních situací, v nichž herec využívá jednání, opakování a střihu pro tvorbu celé jevištní kompozice. Tyto tři části rámcují kapitoly Pantomima jako inspirační zdroj? a Pantomima jako inspirační zdroj. V nich autor hledá inspiraci ve svém vystudovaném oboru pantomima a snaží se popsat, jak tato technika a její protagonisti ovlivnili v jeho současné tvorbě nahlížení na téma gesto.
  • Intrapersonální komunikace (ne)oddělitelnou složkou dramatického díla v návaznosti na Zichovu Estetiku dramatického umění a Osolsoběho Dramatické dílo jako komunikace komunikací o komunikaci
    Bruzlová, Petra
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2017)
    Datum obhajoby: 2017-09-06
    Magisterská diplomová práce se zabývá rozšířením studie profesora Iva Osolsobě Dramatické dílo jako komunikace komunikací o komunikaci o specificky lidskou formu komunikace, tzv. intrapersonální komunikaci. Na psychologických základech položených Jeanem Piagetem a Lvem S. Vygotským ukazuje postupný vývoj zahrnující také vznik tzv. vnitřní řeči jako podmínky pro vznik intrapersonální komunikace, možné formy a dosavadní pokusy o definici intrapersonální komunikace a v neposlední řadě tuto komunikaci popisuje na konkrétních příkladech metod herecké práce jako jejich přímou či nepřímou součást.
  • Jan Fenomén Tleskač
    Balzerová, Adéla
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-07-01
    Bakalářská práce Jan Fenomén Tleskač popisuje vznik inscenace Jan Tleskač z pohledu dramaturga. Inscenace vznikla v rámci Pražského Quadrienale 2007 jako jeden z projektů s podtitulem Dotknout se nebe. Jednalo se tedy z velké části o výtvarný projekt.Příběh Jana Tleskače, chlapce, který vynalezl létající kolo, je známý z populární knihy Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu. V naší inscenaci jsme se však soustředili pouze na linii Jana Tleskače a vytvořili jsme tak svébytný příběh. Připsali jsme do příběhu nové postavy- tři učně ze zámečnické dílny, postavu jeptišky z kostela sv. Jakuba a zachovali jsme důležitou postavu Tleskačova mistra Ema. Základní linii známého příběhu jsme tak obohatili o nové postavy, které Tleskačův příběh posouvají do jiného světla, než jak ho známe z foglarovek.
  • Kýč a divadlo
    Haplová, Barbora
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2014)
    Datum obhajoby: 2014-09-04
    Tato bakalářská práce si klade za cíl pokusit se identifikovat kýč v divadelní inscenaci na základě principů, kterými se obecně kýč od umění odlišuje, a ukázat, jakými prostředky je možné kýč v divadelní inscenaci tematizovat. V teoretické části práce čerpá především z knihy Umění a kýč Tomáše Kulky a z textů Jana Mukařovského, Umberta Eca, Milana Kundery, Ludwiga Giesze, Matei Calinescu, Václava Černého atd. Teoretický základ by měl být využit k analýze Buchet a bohyní režiséra Jana Friče a Dvaceti tisíci stránek režisérky Zuzany Burianové, v obojím případě absolventských inscenací posluchačů Katedry činoherního divadla DAMU uváděných v divadle DISK. Hlavní přínos práce spočívá ve snaze soustředit pozornost na projevy a reflexi kýče v tvorbě nejmladších divadelních osobností a konfrontovat obecně estetickou teorii s reálnými divadelními inscenacemi. Základními zdroji informací pro analýzu jmenovaných inscenací byla jednotlivá představení a jejich videozáznamy, dále původní český text hry Buchty a bohyně Petra Kolečka a inscenační verze textu hry Dvacet tisíc stránek Lukase Bärfusse v českém překladu Magdaleny Štulcové s úpravami Heleny Kebrtové a Zuzany Burianové.
  • Performance
    Šefrnová, Tereza
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2011)
    Datum obhajoby: 2011-06-23
    Ve své diplomové práci na téma Performance s podtitulem Vybrané otázky ze studií performance a nástin podoby současné performance v Česku, se zaměřuji na fenomén performance, který se nezřídka stává tématem vášnivých debat v oblasti teatrologie i jiných humanitních věd. Jde o téma kontroverzní, aktuální a stále otevřené. V první části se snažím uvést téma do kontextu a nastínit možné zařazení performance. Pro druhou část jsem si vybrala tři otázky z oblasti studií performance, na něž se snažím v textu odpovědět: 1. Nakolik se podobá performance a experiment? 2. Proč si Barba vybral právě tento typ kulturní výměny a co to v kontextu znamená? 3. Jaký význam má pro studia performance idealizace jednání? Ve třetí části se snažím prostřednictvím strukturovaných a polostrukturovaných rozhovorů s umělci nastínit podobu současné performance v Česku.
  • Persony: inspirace filmy Ingmara Bergmana v inscenaci Divadla Na zábradlí
    Linhart, Marek
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2020)
    Datum obhajoby: 2020-09-14
    Bakalářská práce zkoumá inscenaci Persony uvedenou v roce 2018 Divadlem Na zábradlí v režii Jana Mikuláška. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o divadelní adaptaci filmového díla, autor nejprve stručně nastiňuje souvislosti tohoto fenoménu, jehož počátek a rozvoj v českém prostředí datujeme zhruba do 90. let 20. století. Dále autor přibližuje, v rámci historického kontextu, příchod nového vedení a nové poetiky do Divadla Na zábradlí v roce 2013 a režisérský přístup Jana Mikuláška v souvislosti s předchozí tvorbou. Značnou část práce představuje samotná analýza inscenace Persony, jenž je jakousi koláží inspirovanou a motivovanou několika filmy významného švédského režiséra Ingmara Bergmana. V poslední kapitole autor stručně, a kvůli omezeným zdrojům spíše na základě hypotézy, přibližuje autorsko-právní problémy, které v souvislosti s uvedením inscenace nastaly, přičemž sleduje následnou proměnou inscenace. Práce ukazuje, že i přes odlišný typ komunikačního média, s nímž souvisí i rozdílný typ diváckého vnímání a čtení, je možné v dané inscenaci hledat souvislosti a inspiraci s proslulou, a mnohdy povědomě známou, filmovou předlohou.
  • Případová studie inscenace 30 dní: Rozbor interakčních procesů
    Malinová, Magdalena
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2021)
    Datum obhajoby: 2021-09-13
    Práce s názvem „Případová studie inscenace 30 DNÍ, rozbor interakčních procesů“ vzniká za účelem důkladné analýzy interaktivních a participativních prvků inscenace 30 DNÍ. Cílem této práce je reflektovat jednotlivé situace z uvedených představení, přičemž středem zájmu je vztah mezi hercem a divákem. Práce nejprve popisuje principy a pravidla, kterými se tvůrci v inscenaci snaží docílit akcentované angažovanosti diváků. Samotný průběh proběhlých uvedení a konkrétní interakční procesy pak reflektuje prismatem teorie hry. Analýza se také zaměřuje na sociologický přesah divadla, pracuje s Goffmanovou Teorií rámování, kterou prostřednictvím různých autorů aplikuje na divadelní prostředí. Autorka práce se rozhodla postupovat kvalitativně výzkumnou metodou, v níž (často v první osobě) reflektuje svoji hereckou a tvůrčí zkušenost z výše uvedené inscenace. Dále se ji snaží obohatit o teoretické zohlednění zaměřující se na stoupající fenomén participativních a interaktivních divadelních směrů. Práce poukazuje na podstatnost praktického výzkumu, který může rozšířit dosah a komplexnost konkrétní divadelní inscenace. Svými poznatky přispívá k provázání stále poněkud oddělované divadelní teorie a praxe.
  • Svět Ivana Vyskočila v kontextu Patočkovy filosofie moderního umění
    Jankovec, Boris
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2023)
    Datum obhajoby: 2023-01-23
    Cílem projektu je vyzdvižení smyslu a hodnoty, které literární a dramatické tvorbě Ivana Vyskočila přičítal filosof Jan Patočka ve studie Svět Ivana Vyskočila (1963). V první kapitole v rámci zkoumání současného stavu bádání poukazuji na to, že dosavadní interpretace Patočkovy reflexe Vyskočilovy tvorby mají velmi zásadní limity. Současně se pokouším ukázat, že Patočkovu náhledu na Vyskočilovu tvorbu je možné adekvátně porozumět jen prizmatem historicko-společenského kontextu, ve kterém Patočkova studie vznikla jako apologická polemika s oficiální a ideologicky motivovanou kritikou Vyskočilovy tvorby. V druhé kapitole přistupuji k podrobnější interpretaci studie Svět Ivana Vyskočila, jelikož v první kapitole upozorňuji i na to, že Patočkova reflexe Vyskočilovy tvorby dosud svým způsobem nebyla samostatným předmětem zkoumání. Následně ve dvou samostatných kapitolách přistupuji i k interpretaci studie Svět Ivana Vyskočila v širším kontextu Patočkovy filosofie moderního umění a umění 20. století. Ve třetí kapitole proto nejprve kladu Patočkovu reflexi Vyskočilovy tvorby do kontextu Patočkovy filosofie literatury a dramatu, přičemž se zaměřuji zejména na problematiku katarze, problematiku práce s výrazovými prostředky či existenciální rovinu umělecké tvorby. Ve čtvrté kapitole pak kladu Patočkův náhled na Vyskočilovu tvorbu do kontextu Patočkovy filosofie dějiny umění, přičemž ukazuji například vymezení pojmu absurdity či smyslu experimentu a hry v moderním umění. Závěrečná pátá kapitola je především – avšak nejen – pokusem o naznačení určité rezonance mezi Vyskočilovým pojetím tvorby založeným v Dialogickém jednání s vnitřním partnerem a Patočkovým myšlením. V rámci páté kapitoly tak poukazuji například na jistou přímou souvislost mezi Dialogickým jednáním a problematikou odhalování a projasňování přirozeného světa (Lebenswelt).
  • Teorie v Bergsonově eseji Smích a její aplikovatelnost na absurdní drama
    Joslová, Tereza
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2013)
    Datum obhajoby: 2013-09-04
    Tato práce se zabývá Bergsonovou esejí Smích a její možnou aplikací na absurdní drama. Autorka staví svůj výklad na kontrastu klasicistního typu komedie s moderním divadelním žánrem. Zkoumáním této látky dospěje i k základnímu rozdílu mezi tragédií, komedií a absurdním dramatem.