Procházet podle oponent "JANOUŠEK, Pavel"

Nyní se zobrazuje 1 - 3 z 3
  • Divadelní adaptace románu Spalovač mrtvol
    Joachimsthalerová, Alena
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)
    Datum obhajoby: 2018-06-13
    Tato bakalářská práce se zabývá dvěma posledními divadelními adaptacemi novely Ladislava Fukse Spalovač mrtvol, tedy inscenací Spalovač mrtvol Činohry Národního divadla a Spalovače mrtvol Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kteréžto byly uvedeny obě v roce 2016. První část práce je seznámením s tím, co Spalovačům mrtvol z roku 2016 předcházelo, tedy krátký rozbor samotné novely, její filmová podoba a předcházející divadelní inscenace. Cílem práce je postihnout rozdíly u těchto dvou posledních inscenací, které vychází jednak z dramatizací novely, ale především ze samotného inscenačního tvaru, tj. scénografie, prostoru, režijní a dramaturgické práce a herectví.
  • Problematika autoadaptace v dílech Marguerite Durasové La musica, Milenec, Anglická milenka
    Bathory, Karolína
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)
    Datum obhajoby: 2018-09-06
    Hlavním tématem této diplomové práce je autoadaptace, specifický typ adaptace, při kterém je autor původního a nově vzniklého díla totožný. Ve své praktické části se diplomová práce zabývá teorií autoadaptace na analýze textů francouzské spisovatelky Marguerite Durasové, pro niž bylo přepisování integrální součástí tvorby. Práce se soustředí na motivickou, ale také strukturální komparaci divadelních her La Musicy s La Musicou podruhé, románů Milence s Milencem ze severní Číny a hry Les Viaducs de la Seine-et-Oise s románem a divadelní hrou Anglická milenka. Adaptace v sobě často zahrnuje i proces žánrové transformace, proto jsou vybrané texty dramatické, ale také prozaické. Práce se tak dotýká i otázky žánrových posunů a samotné hranice jednotlivých žánrů.
  • Text v loutkovém divadle po roce 2000
    Slavíčková, Sarah
    (Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2020)
    Datum obhajoby: 2020-09-14
    Práce s obecným názvem „Text v loutkovém divadle po roce 2000“ vzniká za účelem zodpovědět doposud nedostatečně vyargumentovanou tezi – Jak si stojí původní dramatická tvorba určená pro hru s loutkami? Poskytuje komplexní pohled na zaštiťující téma „Text a loutky“, na které se snaží nahlédnout různými metodami (kvantitativním výzkumem, stanovením terminologie i analýzou konkrétních literárních děl a jejich převodu do jazyka loutkového divadla). Studie přináší první konkrétní data i procentuální poměr inscenovaných textů na pečlivě vybraném vzorku deseti loutkových scén (vlastní výzkum s názvem „Dramaturgická skladba devíti statutárních loutkových divadel a jednoho nezávislého souboru od roku 2000–2020“) a podává mnoho podnětů k vytvoření jednotné a jasné metodologie věnující se kategorizaci textů z hlediska jejich autorství – zásahů do předloh a námětů a míry autorského vkladu. Právě nevyřešený problém kategorizace inscenovaných textů způsobuje nemožnost relevantního vyhodnocení výzkumu a zodpovězení výchozí teze. Práce slouží především jako souhrn dosud nejpodstatnějších vzniklých materiálů zaměřujících se na problematiku textu v loutkovém divadle. Svými poznatky vybízí především k dalšímu hlubšímu bádání v této oblasti a nutnému ověření získaných dat.