Procházet podle oponent "KOUBOVÁ, Alice"
Nyní se zobrazuje 1 - 3 z 3
Výsledků na stránku
Možnosti řazení
- Když zlost tančíCieslarová, Olga Věra(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)Datum obhajoby: 2018-04-13disertační práci Když zlost tančí - Basilejská Fasnacht a pražské Sametové posvícení navazuji na diplomovou práci, jež vyšla v roce 2013 jako Fasnacht – v Basileji karneval? Věnuji se nyní do hloubky vývoji masky (Laarve), proudu vnitřní revolty v karnevalovém dění (Wilde Fasnacht) a vývoji Fasnacht od konce 19. století do dnešní formy, kdy získává mnohé archaické prvky. Ač se Fasnacht navenek prezentuje jako pevně strukturovaný rituál, vykazuje mimořádnou schopnost vnitřní proměny. Tato schopnost je pro mě odpovědí na otázku, co činí Fasnacht i dnes živou. Během celého doktorského studia jsem se věnovala organizaci Sametového posvícení, tedy přenesení Basilejské Fasnacht do Prahy. V závěru práce se pokusím o představení elementů, které jsme pro pražský karneval převzali, a zhodnocení toho, jak se v novém prostředí uchytily. Jak v basilejském, tak v pražském kontextu se věnuji tématu transformace zlosti (nespokojenost s poměry) pomocí uměleckých prvků do kreativního aktu a představuji Fasnacht i Sametové posvícení jako kultivovanou formu středověkého šarivari, stejně jako kreativní projev občanské angažovanosti. Přílohou práce je dokumentární film Violy Ježkové A pod maskou tma a fotografický průvodce 5 let Sametového posvícení.
- Mezi řečíRaisová, Michaela(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2020)Datum obhajoby: 2020-09-23disertační práci Mezi řečí: Různé pohledy na pedagogiku přednesu (a hlasu) v českém a britském kontextu na základě vlastní zkušenosti autorka zkoumá a popisuje, jak se setkala s disciplínou „výchova k řeči/přednesu“ ve dvou různých kontextech. Jednak na katedře autorské tvorby a pedagogiky (KATaP) DAMU a pak v Londýně prostřednictvím dvou přístupů, Patsy Rodenburg a Nadine George. Za těmito zkušenostmi se ohlíží a pokouší se je propojit v procesu vlastní pedagogické praxe. První kapitola této práce pojednává o tom, jak probíhá výchova k řeči na KATaP. Prostřednictvím vlastní studentské zkušenosti a skrze dialog s teoreticky zaměřenými texty a úvahami, jež reflektují přednes na KATaP, se autorka pokouší pojmenovat klíčové metodické okamžiky studijního procesu této disciplíny. Vedle publikovaných textů se autorka odkazuje k rozhovorům, které vedla s pedagogy KATaP o této disciplíně a jejím pojetí na této katedře. Ve druhé kapitole autorka přibližuje, jak se k řeči a přednesu přistupuje v britském kontextu. V rámci kulturně-historického úvodu přibližuje vývoj hereckého tréninku v Británii a to, jak se spolu s ním proměňoval přístup k hlasu a řeči. Dále se soustřeďuje na dva různé přístupy k pedagogice přednesu a hlasu, které zastávají Patsy Rodenburg a Nadine George, a opírá se přitom o svoji zkušenost z půlroční stáže na londýnské Regent’s University a dvoutýdenní stáže u Nadine George. Tuto zkušenost a hlavní principy obou přístupů komparuje s přístupem ke studiu na KATaP, pojmenovává styčné i odlišné okamžiky a různá pojetí terminologie. Všímá si momentů náhody, jako např. setkání Roye Harta a Ivana Vyskočila v šedesátých letech minulého století, které mohly přispět k tomu, jak se přistupuje k hlasu a řeči na KATaP. Vedle osobních zkušeností autorky zde jako podklady slouží rozhovory s Ivanem Vyskočilem, Nadine George a dalšími, kteří mají s touto britskou hlasovou pedagožkou vlastní zkušenost. Třetí kapitola je reflexí procesu autorčiny vlastní pedagogické praxe, v níž se pokoušela propojit „to nejlepší“ z nabytých zkušeností. Ve svém výzkumu se zaměřila především na možnosti tělového zapojení v přednesu a v interpretaci textu. V rámci popisu metodického postupu autorka přibližuje, s jakými cvičeními a jak konkrétně pracovala a jakým dalším materiálem a proč je doplnila. Součástí praktického výzkumu byla mj. pedagogická praxe v Hereckém studiu Švandova divadla a na KATaP a také částečný překlad publikace The Actor Speaks od Patsy Rodenburg, který sloužil jako studijní materiál a je uveden samostatně v příloze této práce. Autorka se odkazuje k písemným reflexím svých studentů a v závěru kapitoly popisuje, jak se „materiál“ pokoušela aplikovat sama na sebe v procesu vlastní performerské tvorby.