Procházet podle oponent "MIKOTOVÁ, Zoja"
Nyní se zobrazuje 1 - 7 z 7
Výsledků na stránku
Možnosti řazení
- Autoetnografický pohled na divadelní tvorbu řízenou specifickým aspektemZiębińska, Olga(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2024)Datum obhajoby: 2024-11-26Cílem mé disertační práce bylo prozkoumání, analýza a vytvoření klíčových metod a technik spolupráce při divadelní tvorbě se specifickou skupinou. Můj umělecký výzkum má silně autoetnografický charakter, začínám ho analýzou vlastních motivací a původních impulzů k tvorbě, přičemž se vracím k projektům a událostem, které jsou velmi vzdálené jak v čase, tak i místě. Pokračuji ve výzkumu reflexí projektů jiných umělců Kateřiny Šedé, Jaśminy Wójcik a László Göndöra. Následně analyzuji, vyvozuji závěry a vytyčuji nové cesty na základě projektů, které jsem realizovala v rámci uměleckého výzkumu Naokoiucho, Rodinná oslava, Divadlo v dílnách a dalších. Důležité otázky a témata, která se v této práci objevují, zahrnují potřebu a význam autenticity, etiku práce s neprofesionálním hercem, identifikaci tvůrčích motivací a v tom kontextu nově mnou vytvořený pojem divadlo darů. Závěr výzkumu je otevřený. Ukazuje, že výzkum je proces, který mění a přetváří výzkumníka, a zároveň otevírá nové cesty pro další bádání. Přede mnou se objevují dva pojmy, které aktuálně rozvíjím, a to vyprávěčství v kontextu hledání motivací k divadelní tvorbě a specifický prostor v kontextu zkoumání souvislostí mezi prostorem a lidmi, kteří ho obývají. Tato disertační práce je záznamem chybování, pochybování a pohybu, tedy proměny výzkumníka.
- Divadelní praxe s lidmi s mentálním postiženímPtáčníková, Markéta(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2020)Datum obhajoby: 2020-09-09Tato práce je zaměřena na divadel ní tvorbu ve specifické s kupině lidí s mentálním postižením . Jedná se o praktický úvod do každodenních záležitostí spojených s tímto tématem komunikace s ústavy, vznik inscenace od začátku do konce nebo například žádání o finanční podporu. Nechybí ani t eoretická část s vymezení m základních pojmů jako jsou dramaterapie, arteterapie, sociální divadlo a jejich konfrontace. V další části mapuji nejvýznam n ější divadelní skupiny této oblasti, které dokládám rozhovory s jejich členy. Jejich prostřednictvím je možno nahlédnout do vnitřní struktury divadla, poznat jejich praktická doporučení jak toto divadlo vést, jak se posouvat k novým cílům a jak být svobodný a nezávislý. Následuje zevrubný popis mé několikaleté praxe a doporučená sesbíraná cvičení, kter á je možno využívat v další divadelní praxi.
- Divadlo jako estetická nabídka mezilidské komunikaceŠplíchalová, Kateřina(Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2009)Datum obhajoby: 2009-12-16Ve své disertační práci se budu zabývat principiydivadelní práce s lidmi s mentální retardací, jejich talentem pro oživování loutek, jejich psychofizickými předpoklaey a limity, a především potřebou komunikovat s divákem - být s ním v tvůrčím a recipročním kontaktu v divadelních projektech, které převážně tvoří sami. Budu též reflektovat perspektivy integrovaného divadla - herců s mentální retardací a herců profesionálů (případně vysokoškolských studentů herectví)
- Hledání místa pro divadloŠtourač, Pavel(Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2011)Datum obhajoby: 2011-09-14Předkládaná disertační práce je pokusem o teoretické uchopení, analýzu a následné zařazení do souvislostí práce nezávislé divadelní skupiny Divadlo Continuo, s níž je moje praktická činnost téměř výhradně spojena.Pro potřeby disertace jsem se zaměřil zejména na tu část mé divadelní činnosti, která je spojena s tvorbou ve specifickém nedivadelním prostoru. Tedy divadelní tvorbě vznikající v těsném spojení s vybraným místem, které není primárně určeno pro divadelní činnost, jako jsou staré továrny, industriální prostory, krajina, hladina rybníku či jedoucí vlak. V této souvislosti se zabývám úvahami nad tím, co znamená divadelní? a ?nedivadelní? prostor, jak práce v takovém prostoru ovlivňuje volbu divadelních prostředků, jaké nároky klade na herce, i nad tím, jak se liší vnímání asdílení diváků oproti tradičnímu divadelnímu prostředí
- Možnosti a problémy klasických pohádek v divadle pro dětiVojtíšková, Zuzana(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2021)Datum obhajoby: 2021-10-19Klasické pohádky a jejich motivy patří k látkám, které se v divadle pro děti u nás zpracovávají nejčastěji. Z historického pohledu je zřejmé, že je nelze považovat za zakonzervovaný materiál. Proměňovaly se a formovaly po staletí a není možné, ani reálné omezovat či zastavovat jejich další vývoj. Otázkou je, jak současní tvůrci s těmito látkami zacházejí, jak je vykládají a do jaké míry mohou s pohádkou volně pracovat, vkládat do ní nová témata, aby ještě zůstala svébytným a smysluplným tvarem, soudržným s výchozím příběhem. Jsou pohádky ve své podstatě pro současné tvůrce stále životné a mohou dnešní děti něčím oslovit? Jakou roli v jejich rozkrývání a sdílení může hrát divadlo? Jsou dnes děti schopny vnímat znaky, symboly a metafory tvořené divadelní zkratkou, scénografií a hereckým jednáním? Pro zkoumání těchto otázek jsem si stanovila tři základní okruhy a vybrala tři známé pohádky, které slouží jako konkrétní příklady a poskytují materiál pro následné zobecnění. V případě Otesánka se zaměřuji především na literární zdroje, jejich komparaci i možnosti inspirace pro divadelní tvůrce. Proměny a problémy tvůrčího procesu přípravy inscenace přibližuji na příkladu Šípkové Růženky, kterou v roce 2019 nastudovalo Divadlo rozmanitostí v Mostě. Prostřednictvím pohádky Kráska a zvíře zkoumám vnímání divadelních symbolů dětmi. Za tímto účelem proběhl v roce 2019 praktický výzkum v bratislavské BIBIANĚ – Mezinárodním domě umění pro děti. Všechny zvolené okruhy a pohádky navíc zasazuji do širšího historického, divadelního i výkladového kontextu.
- Nepočujúcí v slovenskej pantomímeRadzová, Valéria(Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta, 2014)Datum obhajoby: 2014-09-08Bakalárska práca s názvom Nepočujúci v slovenskej pantomíme, s podtitulom Divadlo Tiché Iskry pojednáva o využití pantomímy v dramatickej výchove nepočujúcich ale aj ich tvorbe, ktorú reprezentujú umelci Divadla Tiché Iskry. Podstatnou časťou bakalárskej práce je pohľad na pedagogickú činnosť a využitie pantomímy ako vzdelávacej metódy dramatoterapeutov, a vychovávateľov. Na základe zhliadnutí predstavení a rozhovorov s nepočujúcimi hercami, som získala možnosť porovnať ponímanie a využitie pantomímy v súčastnosti. Nachádzanie spoločných a odlišných znakov vo vyjadrovaní sa tichým umením je obohacujúcim poznatkom pre počujúcich i nepočujúcich hercov. V pátraní po týchto znakoch mi ochotne pomáhal umelecký riaditeľ divadla Tiché Iskry, Peter Vrťo. V práci sa nachádza mnoho citácii zo zmienených rozhovorov, ktoré mi poskytli členovia divadla Tiché Iskry. Prehľad a opis tvorby jediného profesionálneho divadla nepočujúcich na Slovensku, očami profesionálneho míma a nezainteresovaného diváka, tvorí druhú časť bakalárskej práce. Rozhovory a stretnutia s nepočujúcimi hercami boli pre mňa, ako autorku bakalárskej práce obrovských obohatením nielen po profesionálnej ale i osobnostnej stránke.