Procházet podle oponent "VINAŘ, Josef"

Nyní se zobrazuje 1 - 4 z 4
  • Analýza divadelního představení mentálně postižených
    Vaverová, Lucie
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2008)
    Datum obhajoby: 2008-06-26
    Svět mentálně postižených byl dlouhou dobu tabu. Dnes se tito lidé účastní veřejného života. Obsluhují v chráněných kavárnách, hrají divadlo. "Voličská kampaň Strany mírného pokroku v mezích zákona tedy přírodního" je inscenací, na níž se podílejí mentálně postižení jedinci. První část práce se snaží nastínit problematiku mentální retardace, možnosti léčebného působení a terapeutických aspektů divadla. Druhá část se věnuje vzniku inscenace, specifikům divadelní práce s mentálně postiženými s následným rozborem konkrétního představení a specifiky zpětné vazby. Jak vnímat mentálně postižené na jevišti? Proč mentálně postižení jedinci hrají divadlo a proč je zajímavé jít se na jejich představení podívat? Proč vytvořili právě toto představení? V práci se snažím na tyto otázky odpovědět.
  • Jedna a jedna rovná se dvě .. a nebo jedna?
    Kovalčíková, Jana
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 0200-09-18
    Hledat anebo nalézt? Ptát se anebo odpovídat? Zkoušet anebo hrát představení? Co tvoří důležitější rovinu bytí, přístupu? Jedno s druhým by mělo nerozlučně souviset. Jedna částečka složená z desítek dalších. Individualita jedince v ilustraci za pomoci obrazu zrcadla. V první části jako roztříštěné zrcadlo, v druhé jeden zdvihnutý kousek rozbitého zrcadla a v třetí jako slepené zrcadlo, které není ani lepší ani horší - je zkrátka jiné.
  • Obraz ženy v dramatice 20. století
    Musilová, Veronika
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2007)
    Datum obhajoby: 2007-09-19
    V této práci sleduji proměny a varianty obrazu ženské postavy ve dvou divadelních inscenacích, několika dramatických textech a jednom románu autorů 20. století. Pozornost věnuji postavám žen, které chtějí obstát v silném konfliktu mezi představami o sobě a svém životě a omezenými možnostmi jejich uskutečnění. Úhel mého pohledu určuje téma ženského osvobozování, jež na uvedených příkladech rozebírám a pojmenovávám. Nacházím podobné i rozdílné cesty k vlastnímu osvobození a různé stupně jeho naplnění. Závěrem si uvědomuji podstatu, která je základem každého, nejen ženského, osvobození: poznat, že nemusím chtít víc, než mohu, porozumět tomu, co mohu, smířit se s tím a nalézt lásku sama k sobě.
  • Proměna obrazu člověka na divadle
    Hanušková, Petra
    (Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU, 2010)
    Datum obhajoby: 2010-09-13
    Ve své diplomové práci se zabývám sociologickou proměnou obrazu člověka v divadle na základě vybraných inscenací Hamleta. Takto vymezil jeden ze sociologických aspektů zkoumání divadla francouzský teatrolog a sociolog Jean Duvignaud ve své studii Sociologie du thêàtre, Les ombres collectives (Sociologie divadla, kolektivní stíny). Prostředkem k tomuto zkoumání mi jsou tři inscenace Hamleta, které znamenají v historii českého divadla určitý mezník. Hamlet z počátku dvacátého století, kterého ztvárnil Eduard Vojan v režii Jaroslava Kvapila, ilustruje nový nástup herectví a tím i vnímání člověka ve společnosti. Hamlet v pojetí Radovana Lukavského z konce padesátých let je zase silně ovlivněn komunistickou érou, kdy veškeré hrdinství bylo tvrdě trestáno. Hamlet Jaroslava Plesla zase reaguje na aktuální těžko definovatelnou dobu, která v sobě stále nese rysy doznívající postmoderny a na kterou nelze odpovědět jinak, než absolutním nihilismem. Na základě srovnání těchto odlišných pojetí, stejně jako na základě samotného Shakespearova textu, se snažím definovat, jaké byly v různých epochách naší společnosti odpovědi na základní Hamletovské dilema "Být či nebýt".