Procházet podle oponent "ZEMANČÍKOVÁ, Alena"
Nyní se zobrazuje 1 - 2 z 2
Výsledků na stránku
Možnosti řazení
- Rozhlasová dramatizace mezi diegezí a mimezíVeverková, Lenka(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2018)Datum obhajoby: 2018-09-06Rozhlasová dramatizace v sobě vždy mísí diegetické (vyprávěcí) a mimetické (předváděcí) prvky. Tato „dvojdomost“ se proměňuje jak díky autorským, dramaturgickým či režijním přístupům, tak díky vývoji technologií záznamu a vysílání. I dnes je však nutné tuto otázku v praktické rozhlasové dramaturgii řešit, a proto se v této diplomové práci se zabývám právě problematikou převedení epického textu do dramatické podoby v rozhlasovém médiu. Zkoumám v ní možnosti a omezení, se kterými se musí autor rozhlasové dramatizace potýkat, dále postavu vypravěče a principy vyprávění zvukem. Na příkladech z mé dramaturgické praxe v Českém rozhlase se také věnuji dramatizované četbě, adaptaci divadelní hry, rozhlasové dramatizaci a krátce také rozhlasové hře samotné. Jádrem této práce je rozbor čtyř rozhlasových dramatizací, které ukazují odlišné přístupy dramatizátorů a zároveň mapují vývoj rozhlasových technologií a práce se zvukem. Zástupcem monofonie je Čapkova Válka s mloky v režii Jiřího Horčičky z roku 1958, v níž má zvuk funkci scénografie. Kafkova Proměna v režii Josefa Henkeho z roku 1967 ukazuje principy „introvertní“ stereofonie, která se obrací směrem dovnitř postavy. Naopak „extrovertní“ stereofonii demonstruje barvité rozhlasové zpracování Haileyho Letu do nebezpečí z roku 1980 v režii Jiřího Horčičky. Poslední analyzovanou rozhlasovou hrou je digitálně vytvořený Spalovač mrtvol v režii Aleše Vrzáka z roku 2017. Vzhledem k tomu, že autorkou této dramatizace jsem já sama, je tento rozbor zároveň reflexí mých vlastních zkušeností.
- Rozhlasová tvorba Daniely FischerovéVeverková, Lenka(Akademie múzických umění v Praze.Divadelní fakulta, 2014)Datum obhajoby: 2014-09-04Tato bakalářská práce si klade za cíl analyticky a kriticky přistoupit k rozhlasovým hrám české autorky a dramatičky Daniely Fischerové. Zkoumá její tvorbu od roku 1989 do současnosti, což zahrnuje osm rozhlasových her, tři minidramata, jednu rozhlasovou pohádku a deset minutových her. Dále se zabývám pojmem "rozhlasová hra" a jejími specifiky. Pracuji v českém, potažmo československém kontextu. Jako teoretický podklad pro tuto práci mi posloužily zejména tyto publikace: Od mikrofonu k posluchačům a 99 významných uměleckých osobností rozhlasu Evy Ješutové a sborník Svět rozhlasu. Dále jsem využila teoretické texty a přednášky Jana Czecha, Přemysla Ruta, Václava Růta, Jana Vedrala a mnohých dalších. Teoretický základ využívám k analýze rozhlasových her Daniely Fischerové a režijních přístupů Hany Kofránkové, Josefa Červinky a Aleše Vrzáka. Vycházím jak z četby scénářů, tak především z poslechu jednotlivých rozhlasových her. Dalšími zdroji byly rozhovory s tvůrci rozhlasových her, které jsou v příloze této práce. Hlavním přínosem této práce má být ucelený pohled na rozhlasové hry Daniely Fischerové. V analyzovaných hrách se zabývám jednotlivými tématy, jejich vývojem, příběhy a jejich fabulací. Sledovala jsem také kompoziční prvky a postupy, které jsem se pokusila co nejjasněji shrnout a definovat.