Zrcadlová forma jako originální přínos 20. století do tradiční soustavy hudebních forem
| amu.author.notes | Jaroslav Smolka (nar. 1933) od 1962 dodnes přednáší na Hudební fakultě AMU v Praze. 1968 se habilitoval na docenta hudební teorie, 1982 byl jmenován docentem a 1991 profesorem dějin hudby na hudební fakultě AMU. 1991 se stal rovněž vedoucím Katedry teorie a dějin hudby. 1993 obhájil na Filosofické fakultě Masarykovy university v Brně doktorskou práci a získal titul doktor věd o umění (DrSc.). Od 1. 4. 1997 do 31. 7. 2004 vedl též Ústav hudební teorie Hudební fakulty AMU. Napsal 14 vydaných muzikologických knih, mj. hudebně teoretické Česká kantáta a oratorium, Fuga v české hudbě, monografie českých skladatelů Jana Dismase Zelenky, Ladislava Vycpálka, Karla Janečka, v rámci kolektivního projektu Dílo a život Bedřicha Smetany spisy Smetanova vokální tvorba, Smetanova symfonická tvorba aj., byl vedoucím autorských kolektivů Malé encyklopedie hudby a Dějin hudby. Publikoval velké desítky muzikologických studií a referátů pro symposia, konference a kolokvia, popularizačních textů o hudbě, hudebních kritik aj. Působí rovněž jako skladatel hudby symfonické, komorní, vokální, opery aj., realisoval a rekonstruoval díla českých barokních skladatelů, Bedřicha Smetany aj., vytvořil symfonické suity z oper Leoše Janáčka Výlety pana Broučka a Káťa Kabanová. Jako hudební režisér řídil nahrávání několika set snímků pro LP desky, CD, rozhlas a televizi. |
| Autor práce | Jaroslav Smolka |
| Abstrakt | Music of the 20th century has not presented many new basic types of musical forms. However, the formation of what is called mirror form (for the purposes of this article) was created in this period. Older music theory used the term mirror mainly in the theory of musical forms referring to relations of much more compact units. Here we mean a form working with mirror sequences of single tones or simultaneities and not bigger aggregates such as measures, sections or larger parts of a form. It is not an exact acoustic application of the optical phenomenon of mirroring, but is the closest that possibly analogically resembles live musical performance. The first cases of this method can be seen in the works of the first and second decade of the century while in the second half of the 20th century, the occurrence of mirror form is obvious in the works of many composers, both Czech and across the world. This article deals with the possibilities of its practical use in composition and analyses of such works and sections of compositions. |
| URL | http://hdl.handle.net/10318/7666 |
| dc.language | CZ |
| Instituce zpřístupňující práci | Akademie múzických umění v Praze.Hudební fakulta. Knihovna |
| Instituce zpřístupňující práci | Akademie múzických umění v Praze. Nakladatelství |
| Klíčová slova | music theory, musical form, mirror form, 20th century music |
| Název | Zrcadlová forma jako originální přínos 20. století do tradiční soustavy hudebních forem |