Pohybové techniky a zákonitosti - tvůrčí svoboda vyjádření
Autor
Datum obhajoby
2009-09-17
Fakulta
Akademie múzických umění v Praze. Divadelní fakulta AMU
Katedra
Katedra alternativního a loutkového divadla
Typ práce
Diplomová práce
Vedoucí
Oponent
Podnázev
Abstrakt
Riedlbauchová, Veronika: Pohybové techniky a zákonitosti - tvůrčí svoboda vyjádření, diplomová práce, Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze, Praha 2009, 111 str.
Autorka se ve své diplomové práci zaměřuje na výchovu otevřeného a všestranného herce a režiséra skrze pohyb. Vychází přitom z osobní zkušenosti s pohybovým herectvím, se kterým se seznámila při dvouletém studiu na Institut del Teatre v Barceloně, a ze své umělecké praxe. Zdůrazňuje, že současné divadlo stále na pohyb, jako na jednu z nejdůležitějších jevištních složek, zapomíná, a v detailní reflexi představuje různé pohybové techniky a zákonitosti, které obohatí herce i režiséra o celou škálu vyjadřovacích možností, a dovedou je tak k tvůrčí svobodě. Autorka přitom akcentuje empirický přístup při hledání divadelního výrazu a uvádí celou řadu konkrétních cvičení. Ukazuje také způsoby, jak využívat znalostí konkrétních technik v moderní praxi.
Práce je rozčleněna na dva oddíly. První oddíl Řeč těla se zaměřuje na obecné zákonitosti pohybu a jeho divadelní sdělnost. V první kapitole autorka sleduje pohyb jako specifickou složku jevištního díla, ve druhé jako součást divadelního jazyka. Zkoumá pohyb a jeho energii, pohybový výraz a jeho schopnost vyjevovat emoce postav, pohyb ve vzájemné interakci s prostorem a časem, pohyb ve vztahu ke zvuku a slovu. Ve třetí kapitole vyzdvihuje nutnost celoživotního rozvíjení a tréninku herce a režiséra, který v nich posiluje tvořivost a činní je rovnocennými partnery. Ve druhém oddíle Jak využít techniky masky v současné praxi se pak detailně zaměřuje na využití znalostí konkrétních dvou technik masek v širší divadelní praxi. Čtvrtá kapitola představí práci s neutrální maskou podle metody Jacquese Lecoqa a její využití pro tvorbu jevištní postavy. Poslední, pátá kapitola se věnuje staré technice komedie dell´arte a jejího využití pro výuku improvizace. Tato kapitola je novátorská v tom, že představuje praktický návod, jak vycvičit herce v improvizačních schopnostech v rámci celé jevištní kompozice.