Instrumentace - zvukový ideál i výraz doby
Autor
Datum obhajoby
2009-06-11
Fakulta
Akademie múzických umění v Praze. Hudební fakulta AMU
Katedra
Katedra skladby
Typ práce
Disertační práce
Soubory
Vedoucí
Oponent
Podnázev
Abstrakt
Ve své dizertacní práci jsem se snažil postihnout ty aspekty instrumentace, jež
se primárne netýkají pouze zvukových predstav, ale jsou ovlivneny i jinými,
mimohudebními aspekty. Vzhledem k šíri tématu jsem se zameril pouze na
analýzy z hudby 20. století s hlavním durazem na instrumentacní postupy
Leoše Janácka a Bohuslava Martinu. Analýzy dvou konkrétních del Alfreda
Schnittkeho a Arvo Pärta jsou podle mého názoru typickou ukázkou
vrstevnatosti hudebního myšlení v druhé polovine 20. století. Skladatel 20. a
21. století již nepremýšlí o instrumentaci pouze v ciste hudebních zvukových
souvislostech, nýbrž použitím urcitých nástroju muže rozehrávat celou šíri
významu i skrytých poselství. V tomto zpusobu myšlení spatruji i poslání a
smysl soudobé vážné hudby. To znamená neustrnout pouze v oblasti
naplnování ideálních zvukových predstav, nýbrž reflektovat impulsy nejen
z jiných oblastí umení, ale i sociologické a historické kontexty spolecenských
dejin.