Pozdní skladby Mortona Feldmana
Autor
Datum obhajoby
2017-06-30
Fakulta
Akademie múzických umění v Praze.Hudební a taneční fakulta
Katedra
Katedra hudební teorie
Typ práce
Disertační práce
Vedoucí
Oponent
Podnázev
Problematika časové strukturace tónového materiálu
Abstrakt
Ve své disertační práci se snažím vytyčit teoretický model, na jehož základě bychom mohli lépe proniknout do hudebního dění v pozdních skladbách Mortona Feldmana (např. Piano and String Quartet, For Bunita Marcus atd.). Tyto skladby jsou extrémně dlouhé, „opakuje“ se v nich omezené množství hudebního materiálu, nesměřují k žádnému vrcholu, nenacházíme zde žádný „zastřešující“ kompoziční systém, v jejich průběhu dochází k volnému střídání či kombinování hudebních ploch a jsou zdůrazňovány akustické kvality využitého tónového materiálu. Součinnost uvedených atributů vytváří zvláštní druh „hudebního uspořádání“, které označuji termínem rhizomatická forma (v návaznosti na koncept rhizomu Gillesa Deleuze a Félixe Guattariho). Ve své práci se nejprve zabývám Feldmanovými vlastními texty a současným stavem bádání. Následně nastiňuji postavení tohoto skladatele v kontextu poválečné hudební avantgardy („newyorská škola“, Anton Webern, Pierre Boulez a Karlheinz Stockhausen, musique informelle). Hlavní část textu tvoří kapitola o rhizomatické formě; před diskuzí tohoto pojmu se věnuji příbuzným tématům: kompoziční a akustická realita, diference a opakování, rychlost a intenzita. Své poznatky se neustále snažím dávat do souvislosti s Feldmanovými ranými skladbami (např. Intermission 5 a 6). Na vhodných místech rovněž srovnávám skladatelův přístup k hudební struktuře s postupy a technikami abstraktních expresionistů (např. Mark Rothko či Jackson Pollock) a spisovatelů jako Samuel Beckett a Franz Kafka. V návaznosti na koncept rhizomatické formy se pokouším analyzovat Feldmanovu kompozici Patterns in a Chromatic Field pro violoncello a klavír.
Popis
Klíčová slova
hudba, novodobé kompoziční směry, hudební analýzy, americká hudba, Feldman, Morton, 1926-1987