Tendence vyprázdněné narace v díle Carlose Reygadase v kontextu postupů současné kinematografie

Abstract

Po více jak stoletém úsilí vytvořit platnou a funkční filmovou řeč jsme došli do míst, odkud je přes ni těžké zahlédnout samotný film. Bakalářská práce zasazuje stručně do obecnějšího kontextu dramaturgické i formální postupy filmového vyjadřování a na příkladech je zpochybňuje. Zkoumá cesty, jak pracovat s filmovým médiem svobodněji. Text poukazuje na některé filmy tzv. vyprázdněné narace, soustředí se přitom především na dílo mexického tvůrce Carlose Reygadase. Práce upozorňuje na rozdíly mezi klasickým narativním filmem a vyprázdněnou narací, zároveň k ní ale nepřistupuje jako k analýze odchylky, jako spíše ke svéráznému tvůrčímu myšlení – vychází ze zkušenosti, kdy je tato tendence často řazena mezi nepřístupné a “pouze estetické” artové filmy. Text v jednotlivých kapitolách zkoumá postupy vyprázdněné narace ve znázorňování světa kolem nás, práci se společenskými dogmaty, symboličnem, linearitou a antropocentrizmem, přičemž hledá souvislosti s ranými představami o kvalitách filmového média. V závěru text zhodnocuje, jaký dopad měl na kinematografii a diváka její dosavadní vývoj. Dodržování zavedených výrazových prostředků filmové řeči považujeme za zvlád-nutí řemesla. Jak ale přetváří nás a naši budoucnost? Lze říci, že filmy vyprázdněné narace nabízí způsoby, jak film vymezit ze zábavního tržního průmyslu a uvidíme, že film může bourat barikády mezi člověkem a okolním světem.