Obraz, prostor, scéna

Abstract

Disertační práce je věnována fenoménu obrazu ve scénickém prostoru. Obrazy realizované na scéně mají svůj původ ve vnitřních numinózních obrazových vzorcích, rezonujících s tématem konkrétní inscenace. Zvnějšnění vnitřních obsahů na scéně v konkrétních scénických obrazech prochází tvůrčím procesem v charakteristických prostorech. Prostorem paměti – obrazů v nás, prostorem iluzí, prostorem definic a prostorem času. V prostoru paměti se nalézají vnitřní obrazové matrice, pocházející z paměťových vrstev vědomí či individuálního a kolektivního nevědomí. Projevují se jako metaforická sdělení o vnitřním obsahu s emocionálním nábojem, který si nalézá vyjádření ve vizuální formě. Prostor společných iluzí se věnuje tématu iluze jako fenoménu neukotvení v přítomnosti. Nalézáme se v něm spolu s diváky v komunikačním poli a vstupujeme do hry, jejíž pravidla sami tvoříme a jako diváci přijímáme, nebo hry, v níž nevědomě podléháme. Reflexe iluze na scéně přináší redefinici vnitřních obrazových map. Prostor definic je prostorem společných záchytných bodů vizuální komunikace - znaku a symbolu v současné scénografii. Prostor času se zabývá různými formami a vrstvami času v souvislosti s kinetickým scénickým obrazem. Čas, jako událost v prostoru se projevuje v podobě lineární, cyklické, zacyklené, nebo probíhající v několika rovinách. Uvedené prostory ilustrují zhmotnění vnitřního obrazu jako fenoménu, který sám témata otevírá, externalizuje a umožňuje je nahlédnout v nových souvislostech. Proces ilustruji zejména na vlastní scénografické praxi a také na příkladech z jiných oblastí výtvarného umění.