Cesta ke slávě kameramanská tvorba Sławomira Idziaka

Abstract

Cílem této práce je popsat úspěch Sławomira Idziaka, jednoho z řady polských kameramanů pracujících v Hollywoodu, zjistit jeho příčiny a na tomto základě popsat fenomén „polské kameramanské školy“. Pomocí rozboru filmů, autobiografií režisérů,se kterými Idziak spolupracoval, a monografie dějin polského a světového filmu. Proběhne analýza kariéry mistra a bude se řešit otázka, proč zrovna ON dosáhl v této zemi takového úspěchu? Idziak byl prvním a „nejúspěšnějším“ z větší skupiny zrovna polských kameramanů, kteří v onom období uspěli v Hollywoodu, anebo v kinematografiích západní Evropy. Základní otázkou je důvod těchto úspěchů. Historický kontext a všeobecný zájem o polský film v období 80. let versus výjimečné vzdělání polských kameramanů, zejména, bylo -li opravdu výjimečné, či nikoliv. Hlavní přínos práce spočívá v závěrech, které tato analýza může přinést pro filmové školství všeobecně. Netroufám si zodpovědět bezpochybně, jaké byly příčiny úspěchů polské kameramanské školy. Nicméně, mám možnost zvážit argumenty pro a proti dvou příčin, které se nabízejí. Odpověď, která úspěch připisuje historickému kontextu, nepodporuje případy úspěchů generace kameramanů, jako např. Artura Reinharta a Pawła Edelmana, kteří se uplatnili po roce 1989. Připisování úspěchů výjimečné filmové škole v Łodzi je zase problematické v tom, že jiné středo a východoevropské školy, jako např. FAMU a VgiK, mají velmi podobný přístup k vzdělávání kameramanů, tzn. velkou energii věnují technickému vzdělávání, stejně tak vyžadují po svých studentech všeobecné kulturní znalosti a podobně kladou důraz i na problematiku spolupráce s režisérem. Nabízí se tedy otázka, proč světově úspěšných kameramanů vychovaly méně?