Fenomén osobní spirituality interpreta ve vztahu k jeho výkonu a sebeprezentaci

Abstract

Po několika letech doktorského studia předkládám následující text k disertační zkoušce. Textu předcházela systematická víceletá práce, kterou lze rozdělit na následující fáze. Nejprve jsem se pokusila o vlastní ujasnění pojmu spiritualita a jeho zařazení do kontextu humanitního myšlení ve středoevropském prostoru. Následně jsem oslovila řadu profesionálních hudebníků s nabídkou účasti na tomto výzkumu formou otevřeného polostrukturovaného rozhovoru. Vzhledem ke kladné odezvě na tuto nabídku z mnoha stran začala konkrétní práce v tomto směru. Narativní explorace vycházející z metod kvalitativního sociologického výzkumu se ukázala jako nejvhodnější metoda pro získání odpovědí na základní otázky tématu. Rozhovory s vybranými účastníky výzkumu probíhaly jakožto polostrukturované, což předpokládá, že je pevně daný tematický a obsahový rámec otázek, ale jejich pořadí, způsob kladení a formulace předem stanoveny nejsou. Během polostrukturovaného rozhovoru mohou vyplynout i otázky nové, jež téma doplňují či rozvíjejí, nicméně u každého respondenta mohou být odlišné. Základní podmínkou pro úspěch takového rozhovoru bylo navázání vztahu s respondentem na základě důvěryhodnosti, empatie, otevřenosti a vstřícnosti. Vedle polostrukturovaných rozhovorů jsou součástí výzkumu i rozhovory nestrukturované, jejichž původní cíl byl odlišný. Jedná se o rozhovory s několika zahraničními sólovými interprety, které se vztahovaly k jejich koncertní činnosti v České republice a následně byly publikovány v časopise Harmonie. Vzhledem k předmětu výzkumu jsem tyto umělce s jejich souhlasem „vytěžila“ i pro mé téma a položila jsem jim řadu otázek ohledně transcendence a spirituality, což přineslo nové a zajímavé skutečnosti pro výzkum. Dále jsem realizovala i dotazníkové šetření u jednoho českého symfonického orchestru (Filharmonie Hradec Králové), jehož cílem bylo kvantitativně objasnit, do jaké míry profesionální hráči v orchestru prožívají svou spiritualitu a nakolik spiritualita a víra v Boha dle jejich subjektivního pohledu ovlivňuje jejich umělecký výkon. Ukázalo se, že téma spirituality u hudebníků lze zařadit do širšího kontextu hudební sociologie a hudební psychologie, protože se jedná o element podílející se na tvorbě osobní a sociální identity zkoumaného subjektu – hudebníka. Nicméně metoda dotazníkového šetření nepřinesla dostatečné výsledky. Důvody neúspěchu této metody jsou prezentovány v patřičné kapitole. Kromě rozhovorů a dotazníkového šetření využívám dalších výzkumných metod, kam patří studium literatury a archivních materiálů, přímé pozorování a zkoumání statistických analýz. Je třeba dodat, že přímo ke konkrétnímu tématu výzkumu neexistuje prakticky žádná muzikologická literatura. Totéž platí pro literaturu sociologickou a psychologickou. Něco málo lze nalézt v literatuře teologické a religionistické. Svědčí to o tom, že z příslušného úhlu pohledu se na dané téma ještě nikdo nezaměřil, a je tedy zpracováno zcela nově.