Hledání malebna v kontextu české krajiny

Abstract

Krajina a příroda jsou během chůze upomínkou na jednotlivá místa, události, zvuky a pachy. Estetické, geologické a filozofické komponenty či aspekty, kterými se necháme vědomě či nevědomě ovlivňovat při procházení se v krajině, nám ztělesňuje vědomí i bezvědomí naší mysli a těla. Námaha, koncentrace, setrvačnost nebo ztráta vědomé kontroly. To vše nás může potkat při chůzi v krajině. Během přepravy z bodu A do bodu B, procházky či ztrácení se. Krajina a její zákoutí v nás vyvolávají reakce jimiž zkoumáme ztělesněný fyzický zážitek z ní. Během chůze prostorově prožíváme význam krajiny, reflektujeme povahu jejího terénu, duševně i fyzicky ji cítíme. Ve svém výzkumu se pokusím co nejlépe popsat nejprve estetické a historické chápání krajiny, které je typické při jejím hodnocení v kontextu střední Evropy a poté se pomocí výzkumné formy chůze zaměřit na vybranou část krajiny, kdy budu sama zkoumat terén, trasy, vzdálenosti či dispozice jiných chodců a cíle jejich chůze. Tato výzkumná metoda by měla odhalit, jak přesně lze specifikovat termín malebna. Ten označuje, jednak vhodnost krajiny pro malířské ztvárnění, jednak výtvarnou a estetickou hodnotu krajiny samotné, což je vždy spojeno s klidným vyzněním, neokázalostí či líbeznou všedností. Mozaika rybníků, luk, lesíků, alejí, polí, pěkných „tradičnějších“ vesnic či městeček . Cílem práce je tak odhalovat estetické kvality malebna a přírodní estetiky. Každý z nás ale chápeme krajinu subjektivně a jiném způsobem vnímání. Krajinu nejintenzivněji a nejpřirozeněji cítíme, jen když v ní chodíme. Noříme se tak stále hlouběji do jejích zákoutí.