Pourquoi filmez-vous?: po stopách mediální sebereflexivity v Torontské nové vlně a v díle Petera Mettlera

Abstract

Jako audiovizuální tvůrce si sám kladu otázku co je ten nástroj, kterému se podstatnou část svého života věnuji. Nevymyká se mi díky rychlosti vývoje technologií tak trochu z rukou? V současném světě jsou prvky audiovize téměř všudypřítomné – mobil v kapse, obrazovky monitoru, reklamní poutače a tak dále. Tato otázka je snad ještě ožehavější s příchodem generativních modelů umělé inteligence. V poměrně krátkém časovém výseku na přelomu 90. let 20. století se mladým tvůrcům v kanadském Torontu nabízí dobré příležitosti, jak filmově experimentovat. Vzniká mnoho především hraných filmů, které unikají od dosavadní tradice cinema-verité a hledají vlastní umělecký jazyk. Mnohdy ve filmech autorky a autoři tematizují přímo či nepřímo audiovizualitu a svět protkaný (tehdejšími) moderními technologiemi, které jsou s tím spojené. Tyto aspekty mediální (sebe)reflexe jsem se v období takzvané Torontské nové vlny rozhodl prozkoumat u tří autorů – Atom Egoyan, Patricia Rozema a Ron Mann. Zvláštní pozornost potom v této práci dostane Peter Mettler, který v reflexivitě médií ve své tvorbě pokračuje takřka dodnes. Schopnost imerze, fascinace a odstřihnutí se na nějaký čas od okolního světa, jakou mají audiovizuální technologie, je přesně to, k čemu se Mettler ve kriticky vyjadřuje a co jeho filmy tak ze své podstaty činí paradoxním. Nakonec se podívám na oslnivost a lesk mediální reprezentace obrazu a zvuku – prozkoumám, jak ideální svět audiovizuální fikce ovlivňuje naše chápání „skutečného“ světa.