Psylocibin, stimulant kreativity, nebo výstřelek dekadentního umělce?

Abstract

Bakalářská práce dokumentuje specifický diskurz týkající se psychoaktivní látky zvané psylocibin v divadelním kontextu, konkrétně mezi studenty a absolventy akademického programu Nonverbální divadlo ve věkové skupině 2035 let. Výzkum kvalitativní povahy se zaměřuje na hlavní důvody a motivace užívání psychoaktivní látky psylocibin v kreativním odvětví a otevírá diskuzi o rizicích a možných přínosech této látky ve sféře divadelního působení. Zvláštní pozornost je věnována neurologii, historickému zařazení psylocibinu a způsobu jeho využití v uměleckém světě. V rámci šesti hloubkových, anonymních rozhovorů byla sestavena ohnisková skupina (focus group), která byla genderově vyvážená a třetina z respondentů odpověděla pouze na základě jedné konkrétní zkušenosti. Práce tímto představuje specifické příběhy respondentů, ve kterých každý z nich detailně popisuje svou zkušenost s užíváním této psychoaktivní látky. Zároveň také zkoumá, jakým způsobem tato látka zapůsobila na jejich autorskou tvorbu a zda cítí, že jsou či jejím užitím - užíváním byli výrazně ovlivněni. Analýza získaných dat je dále metaforicky přiblížena ve čtyřech prózách (non-fiction s vědomím úzké hranice mezi creative non-fiction), které úzce souvisejí se základními složkami pohybového divadla, jako je prostor, gravitace, rytmus a tělesnost. Tyto krátké literární útvary jsou pak vloženy mezi jednotlivé kapitoly práce.