Postavení harfy v hudbě do roku 1720

Abstract

Tématem této práce je postavení harfy v evropské hudbě do roku 1720. kdy se objevila první pedálová mechanika. Výraz "hearpe" použil v 6. století n.l. biskukp Venantius Fortunatus ve svých spisech. Středověké latinské názvosloví je nejednoznačné. Ma stejný typ nástroje byly používány názvy : lyra, harfa, cithara, kytharis, a podobně. V roce 1511 vydal Sebastian Virdung organologickou učebnici, jež se stala základem pro další vývoj nejen nástrojové teorie, ale i praxe. Hráči na harfu jsou raně novověkou ikonografií zobrazení v královských komorách, salónech, banketových scénách a průvodech, jako sólisté nebo jako součástí souborů. Harfa spoluúčinkovala při zpěvu balad, při přednesu poezie, ale i při náboženských obřadech. Zatímco starověké spisy informují, že na herfu hrály spíše ženy, středověká ikonografie vkládá tento nástroj více do rukou mužům, při biblických námětech pak andělům.