Komentář ke hře Eduard : teoretická část diplomní práce

Abstract

Coby práci "diplomní" předložil Václav Havel v r. 1966 první verzi jednoaktové hry s pracovním názvem Eduard. Komentář ke hře Eduard (teoretická část práce) je analýzou autorových vlastních dramatických postupů, v níž se pokouší rekapitulovat "východiska, z nichž práce na Eduardovi vyšla, uvědomit si základní obrys tématu hry, charakterizovat její strukturu a smysl této struktury a zformulovat si i některé nejdůležitější problémy, s nimiž se budu muset v další práci vyrovnávat" - píše autor v úvodu Komentáře. Hlavní téma hry souvisí s problémem rozkladu lidské identity jako základního problému moderního člověka. Tímto tématem se autor zabýval i Coby práci "diplomní" předložil Václav Havel v r. 1966 první verzi jednoaktové hry s pracovním názvem Eduard. Komentář ke hře Eduard teoretická část práce) je analýzou autorových vlastních dramatických postupů, v níž se pokouší rekapitulovat "východiska, z nichž práce na Eduardovi vyšla, uvědomit si základní obrys tématu hry, charakterizovat její strukturu a smysl této struktury a zformulovat si i některé nejdůležitější problémy, s nimiž se budu muset v další práci vyrovnávat" - píše autor v úvodu Komentáře. Hlavní téma hry souvisí s problémem rozkladu lidské identity jako základního problému moderního člověka. Tímto tématem se autor zabýval i ve svých předchozích hrách, "zde bych chtěl, aby mělo charakter vztahu mezi moderním člověkem a světem; chtěl bych se tedy dobrat jakési "filosofické" dimenze problému: uvidět ne-identického člověka na pozadí jeho celkové zkušenosti světa, jak se konstituuje v epoše, v níž žijeme." Havel ve hře uplatnil svou "konstruktérskou zálibu", když použil formu rozbití časoprostorového kontinua dramatického příběhu, a "zpřeházením" výstupů vytvořil jejich novou, umělou kompozici. ("Kde není identity, nemůže být ani kontinuity.."). Posloupnost sekvencí vyjádřil ve své práci v několika schématech, která vývoj a provázanost příběhu zobrazují.O hře (už coby Ztížené možnosti soustředění), která vyšla spolu s předchozími dvěma autorovými hrami Vyrozuměním a Zahradní slavností v exilovém nakladatelství Rozmluvy v r. 1986, autor v předmluvě řekl: ..."ty hry se vlastně všechny točí kolem ztížené možnosti člověka být v dnešní době sám sebou, totiž uchovat si svou identitu. Takže "mám-li to všechno nějak shrnout - jeví se mi dnes mé hry z šedesátých let jako takové veselé úvahy o ztížených možnostech lidství." Karel Kraus o práci soudí: "Celá diplomní práce, a zvláště její teoretická část, výrazně převyšuje běžnou úroveň absolventských elaborátů, je vynikající ukázkou Havlova teoretického myšlení a (patrně s ohledem na účel, pro který studie vznikla) podává mimořádně instruktivní (místy snad až školsky návodný, ale tím užitečnější) vhled do určujících komponent autorova tvůrčího typu (včetně trvale přítomné sebereflexe, ne-li polemiky s vlastními uměleckými principy)".