Působení pohádky na duševní vývoj dítěte

Abstract

V bakalářské teoretické práci "Působení pohádky na duchovní vývoj dítěte" jsem se věnovala především společným znakům klasických pohádek, které pro mne znamenají cestu sebeobjevování. Shrnula jsem specifika dětského diváka a jeho reflexi pohádek. Snažila jsem se o vysvětlení pojmů jazyka a znaků pohádek a dětské tvorby, které jsou v současnosti přetvářeny. Můžeme hovořit o paradigmatech poslední doby - otáčení rolí kladný/záporný hrdina, reinterpretace pohádek a subjektivní mísení nesourodých stylů do postmoderních koláží. Zmatení a zaměňování pojmů pravda a lež a absence nebo zaměňování překážek, které děti připravují na nevyhnutelné obtíže v životě a učí je jim čelit jsou v novodobých pohádkách běžným a nebezpečným úzusem. Věřím, že lidé opět pochopí, že tradiční hodnoty nejsou zaprášeným přežitkem, že mají pevné jádro, ověřené časem. Pohádky, vyprávěné našimi rodiči a prarodiči byly vždy nezávislé na politické situaci a nebyly uspávacím prostředkem pro děti, ale rozvíjely jejich imaginaci a smysl pro rozlišování dobra a zla. Dětská fantazie je důležitá obzvlášť v době, kdy se všechno ukazuje na plno, informace předběhly vlastní vývoj lidí a věda se stala náboženstvím novověku, určujícím zdrojem obecně platného vědění. Vědecké poznatky se v novověku na dlouhou dobu staly vzorem a kritériem veškeré pravdy, ale ptám se společně s Einsteinem: ?Je otázkou co je důležitější, zda znalost faktů či fantazie?? Pokusila jsem se shrnutí dvou úhlů pohledu na pohádku jako lék pro dětskou duši, a to z hlediska psychologie a mystiky. Zjistila jsem, že obojí hovoří naprosto o tom samém, jen odlišným způsobem.