Puccini: TURANDOT - komplexní scénografické řešení

Abstract

Pro svoji bakalářskou práci jsem si vybrala Pucciniho operní verzi příběhu o Princezně Turandot. Opera představuje vrchol Pucciniho hudební tvorby - krátce před jejím dokončením zemřel. Jako libreto k tomuto zpracování posloužila Schillerova adaptace Gozziho hry, inspirované příběhem Derviše Moklese z Pohádek Tisíce a jedné a noci. Pucciniho operu považuji za zajímavou výzvu k scénickému zpracování, protože, vzhledem ke stylizovanosti formy, dává podle mého názoru větší svobodu k vizuálnímu ztvárnění. Považuji za důležité, že původní příběh o princezně Turandot patrně neměl s čínským prostředím nic společného. Ve své práci jsem se pokusila "čínské" motivy co nejvíce zredukovat a prací s prostředky, připomínajícími postupy syntetického a "pohybového" divadla proniknout hlouběji k původnímu, mýtickému jádru příběhu. Funkce sboru v opeře podle mého názoru není statická, ale vysoce dynamická, jak napovídá už dramatická. Místo zbytečného ilustrativního přepychu zlatých "čínských" dekorací bych ráda vytvořila umělý prostor, který by umožnil rozpohybovat, jinak většinou staticky řešený sbor.