Divadelní kostým jako psychosociální znak.

Abstract

Ve své práci se zabývám zpracováním výtvarného konceptu a realizací kostým-ních návrhů a masek v dramatickém prostoru Žebrácké opery Václava Havla. Zaměřuji se na kostým jako psychosociální znak společnosti. V úvodu se zabývám osobností Václava Havla jako dramatika, politika a autora Žebrácké opery. Srovnávám Žebráckou operu s původní Beggar´s operou Johna Gaye a porovnávám ji i s ostatními Havlovými hrami. V první části své práce chci ukázat význam Havlovi Žebrácké opery a chování postav hry vzhledem k post-moderní společnosti dneška a světovému konzumerismu. Zabývám se chováním společnosti a pojmy postmodernismu, consumerismu a performance art v kon-textu k chování konzumní společnosti. Ve svém textu poukazuji na vývoj společnosti a význam sexuality v mediálním světě consumer culture, který je převážně řízen nadnárodními konsorcii světových bank, a kde společnost znovu hledá svou identitu a své lidství. Ve své práci také cituji mnohé autory, jejichž tvorba mě při práci ovlivnila a nejvíce pak samotného Václava Havla, v jehož tvorbě jsem hledala odpověď na řadu otázek týkajících se hry samotné a chování dramatických postav.

Ve druhé části diplomové práce se zabývám svým výtvarným pojetím Žebrácké opery Václava Havla, výtvarným konceptem divadelního prostoru hry a pojetím zpracování psychosociálních znaků v kostýmu a masce dramatických postav Žebrácké opery. Dramatický divadelní příběh jsem formou ?putovního divadla? zasadila do pro-středí Anglie a Čech 21. století, děj hry se odehrává v několika různých prostředích Londýna a Prahy. Představou k realizaci Žebrácké opery je mi blízký typ kontaktního divadla Andreje Kroba, Grossmanova či Scherhauferova režijního pojetí hry. Atmosféru podsvětí, manipulaci jednotlivých postav a jejich des-truktivní chování ukazuji v kontextu konzumní společnosti využitím barevné symboliky agresivních pop ? artových barev a symboliky grafitti. V kontrastu pak ukazuji prostředí hry ?syrové prostory starých továren, metra i divadel. Věnuji se významu symboliky barev i grafice v pojetí divadelního prostoru. Zabývám se otázkou herce v prostoru spolu s hledáním úzkého kontaktu s divákem a jevištním prostorem.

Toto téma jsem si zvolila, protože já sama pociťuji občasnou nejistotu ohledně vývoje naší společnosti a izolovanosti současného člověka. Současně mám ráda poetiku Havlových her a rozumím jeho stylu používání mluveného slova. Odpovědí na všechny položené otázky i na další vývoj postmoderní společnosti, sama nalézám v odpovědích Václava Havla v rozhovorech s Karlem Hvížďalou v knize Prosím stručně. Kde jde především o hledání identity člověka a spo-lečnosti, uchování si morálních hodnot a lidství.

?Všechny důležité děje reálného světa ? krásné i obludné ? mají totiž vždy svou předehru ve sféře slov?.

Václav Havel ? Slovo o slovu