Leoš Janáček: Symfonietta, geneza a interpretační problémy díla

Abstract

První část této diplomové práce je věnována poslednímu tvůrčímu období Leoše janáčka, jeho inspiračním zdrojům a podnětům. Genese Sinfinietty je pojata z opačného , tedy z vojenského hudebního prostředí a dokumentuje Janáčkovy kontakty, vlivy a ispirace vojenskou hudbou. Dále se vymezuje způsob Janáčkovy kompoziční metody, která právě v Sinfoniettě inklinuje jak k jeho skladbám komorním, absolutním, tak i k dílům hudebně- dramatickým, programním. Zachycuje průběh Janáčkovy tvorby orchestrální v linii podnětů psychologických ( Žárlivost), sociálních ( Šumařovo dítě), historických ( Taras Bulba, Balada blanická) až po oslavné ( Sinfonietta). Druhá část práce analyzuje zásadní interpretační problémy Sinfonietty Leoše Janáčka, a to z pohledu dirigenta. Poukazuje zvláště na obtíže tempové, zvukové, proporční, rytmické, estetické a zároveň přináší jejich vladtní tvůrčí řešení. Závěrečná kapitola srovnává interpretační postoje dvanácti význačných dirigentů v konkrétních úsecích Janáčkovy Sinfonietty. Hodnotí zvukové proporce, tempové přechody a celkové působení úvodních a závěrečných fanfár v podání dvanácti světových orchestrů.