G. Puccini: Bohéma /komplexní scénografické řešení/

Abstract

Dílo jako je Bohéma je obtížné uchopit jej zcela originálním a neotřelým způsobem. Její veristický charakter přináší velmi konkrétní představu o inscenování i o vizuální stránce. Netroufla jsem si pustit se do většího experimentu, ale zaměřila jsem se na to jak může detail, či očištěné architektonické tvarosloví přispět k nejen k převyprávění příběhu, ale i k vlastní interpretaci díla. U kostýmu jsem hledala jak může ten či onen detail podpořit charakterovou výkres postavy. Nehledala jsem nové tvary, či razantní řešení v barevnosti, ale našla jsem prostředek jak se posunout od historického civilu směrem k výtvarné koncepci. Ve scéně jsem se snažila vyjít ze základních potřeb operní inscenace a hledat charakteristiky jednotlivých prostředí, aby hned první dojem nabízel jednou pocit uzavřeného prostoru, podruhé naopak otevřeného. Aby bylo hned zřejmé, že zde bude panovat ruch a zde naopak klid. Aby jednotlivá prostředí vyvolávaly pocity, které odpovídají situacím, které se v nich odehrávají. Tento způsob sice není nijak originální, ale svým způsobem je velmi komplikovaný. Není zde možné se opřít o berličku výrazné stylizace a je to věčné hledání míry popisnosti a funkčnosti jak v praktickém smyslu, tak ve smyslu sdělnosti. Práce obsahuje také několik úvodních kapitol, které přibližují dobu vzniku opery, jejího autora, některé umělecké směry, které měly na vznik opery vliv a krátké seznámení s inspiračními zdroji, které jsem při tvorbě koncepce využívala.