Cesty české divadelní kritiky po roce 1989

Abstract

Ústředním tématem práce je vývoj umělecké kritiky po restauraci demokracie v roce 1989. Autor se nejprve zaobírá celospolečenskými změnami po tomto datu, které pak aplikuje na oblast kultury. Vzhledem k tomu, že umělecká kritika nemůže existovat bez praktických uměleckých výsledků, lineárně vedle vývoje kritického myšlení se autor pouští i do analýzy problematického rozvoje českého divadla v demokratických podmínkách. Divadlo se sice osvobozuje od totality, ale zároveň je jeho estetická síla ohrožena komercí a všeobecným úpadkem vkusu a morálky. To samé se dá říci i o umělecké kritice. Autor se zabývá jak kritikou v úzce specializovaných médiích, tak kritikou v celostátních médiích a na internetu. Podrobněji se rozepisuje o největších postavách české porevoluční kritiky, které měly na její současný stav největší vliv. Zároveň si však klade i otázky, do jaké míry současný kritik může projevovat své osobní postoje a jak silně je ovlivňován komerčním charakterem dnešních médií. V závěru se autor spíše filozoficky zamýšlí nad budoucností umělecké kritiky. Jakožto profesní instituce kritika zřejmě zanikne, ale transformuje se do podoby obecné schopnosti člověka kriticky uvažovat o sobě a světě.