Bohuslav Martinů: Hlas lesa

Abstract

V roce 2009 si připomínáme výročí řady významných hudebních skladatelů, např. G.F.Hăndela, Henryho Purcella, J.Haydna a felixe Mendelssohna-Bartholdyho. V tomto množství oslav však bychom neměli přehlédnout ani 50. výročí úmrtí Bohuslav Martinů. Český skladatel B. Martinů ( 1890 - 1959) patří mezi nejaktivnější autory 20.století.Narodil se v Poličce, kde taktéž strávil své dětství. V roce 1923 odešl studovat do Paříže k Albertu Rousselovi. Zůstal zde následujících 17 let. V roce 1941 emigroval do Spojených států, kde jako uznávaný skladatel dostal možnost komoponovat pro nejslavnější americké orchestry. Přestože se mu stýskalo po domově, nikdy se už do Čech nevrátil. Poslední léta svého života strávil ve Švýcarsku. Zemřel v Liestalu ve věku 69 let.Napsal téměř 400 skladeb ( symfonie, opery, balety a množství skladeb orchestrálních , komorních, vokálních a vokálně-instrumentálních). Mezi jeho nejznámnější díla patří Epos o Gilgamešovi, Polní mše, Otvírání studánek a opery Julietta a Řecké pašije. V tvorbě Bohuslav Martinů se odrazila řada vlivů ( např. expresionismus, konstruktivismus a jazz). Často se nechával inspirovat českou lidovou poezií. Jeho hudební rukopis je charakteristický osobitou melodikou, rytmem a přehlednou strukturou. Tato diplomová práce pojednává o Martinů málo známé rozhlasové jednoaktovce Hlas lesa, jejíž libreto vytvořil český básník Vítězslav Nezval. Toto krátké dílko autor ukomponoval roku 1935. Bylo určeno pro rozhlasové vysílání, což s sebou přinášelo určitá specifika, a to především požadavek na naprostou srozumitelnosta na jiné uchopení dramatického času. Martinů v kontrastu ke kousavé ironii extravagantního libreta vytvořil hudbu citlivou, lyrickou a působící svým nekonečným optimismem.