Dokumentární fotografie

Abstract

Práce se snaží uchopit dokumentární fotografii jako svébytnou fotografickou praxi. Výchozím bodem textu, axiomem který určuje uvažování o tématu je přesvědčení, že fotografický dokument je založen na snaze o vyloučení manipulativních zásahů. Obecné chápání problému manipulace vychází z představy fotografie jako automatického otisku fotografované skutečnosti. Pokud však reflektujeme úlohu fotografa v procesu vzniku fotografického obrazu, ukáže se jako nedostatečné chápat manipulaci jako mechanický zásah do (pouze zdánlivě) automatického procesu, nýbrž jako etický problém. Význam fotografie vždy funguje v kulturním kontextu. Jednotlivý obraz je mnohoznačný, náchylný k ideologickému manipulativnímu zneužití. Fotografický dokument se nevyslovuje jednotlivou fotografií, ale souborem, který vytváří složitější, ale zároveň přesnější sdělení. Toto je pole, na kterém je nutné manipulaci fotografie promýšlet. Ukazuje se nutnost chápat autorství jako odpovědnost za sdělení. Autorství není dáno jen pořízením snímku, ale také tím, že fotografie autor vybral. Exkurz do historie fotografie se pokouší nejprve vymezit, jak přistoupit k samotnému hledání genealogie dokumentu. Uvažuje se o procesu kultivace ?jazyka? fotografie a jeho schopností nést určité typy významu. Žurnalistická fotografie a dokument se vynořily jako jedna praxe, ale dokumentaristika jako autonomní projev, jak ji známe dnes, získala svou autonomii právě až na základě oddělení od žurnalistiky. Otevírá se otázka pozice dokumentu vzhledem k umění a k praxi žurnalistické fotografie. Závěrem se pojednává dokumentární fotografie jako proud, zahrnující různé tendence a přístupy k tématu. Navrhují se různé instrumenty, jak tuto vnitřní rozrůzněnost reflektovat. Řeší se také tradiční pojetí dokumentu vzhledem k praktikám, které se snaží liberalizovat jeho pojímání a zahrnout do něj nové tendence, které stojí na manipulaci fotografického významu. Dokumentární fotografie představuje koncept autentického vztahování ke světu, které stojí na odpovědnosti autora za to, co fotograficky říká. To představuje fundament dokumentaristiky. V tomto světle je fotografický dokument tvarem, který je třeba poměřovat nejen kritérii estetickými, ale také co do jeho pravdivosti.