Nelineární čas a ticho v post-cageovské hudbě

Abstract

Práce je zaměřena na problematiku neteleologických strategií při poslechu hudby. Jejich popis se opírá o fenomenologický přístup z perspektivy první osoby. Fenomenologická redukce je navržena jako exaktní metoda pro práci s jevy, kde nevyhovují klasické prostředky hudební teorie. Neteleologické skladby jsou uvedeny do souvislosti s Fraserovou teorií temporalit, konkrétně s temporalitami nelineárními. Vznik jevů charakteristických pro nelineární temporality je popisován jako prožitek, fenomenologicky, i z hlediska meteriálu, tedy jako kompoziční postup. Hlavní pojednávané pojmy jsou trvání, hudební objekt, kontinuita a gesto. Je kladen důraz na význam kontextu a rozsahu zorného úhlu posluchače, tedy na problematiku měřítek. Poslední kapitola se zabývá různými typy tich, která jsou rozlišována v závislosti na kontextu, v jakém jsou použita.