Úkoly interpreta v Adagiu g moll J.S.Bacha 1001
Autor
Datum obhajoby
2010-06-03
Fakulta
Akademie múzických umění v Praze. Hudební a taneční fakulta AMU
Katedra
Katedra strunných nástrojů
Typ práce
Bakalářská práce
Soubory
Vedoucí
Oponent
Podnázev
Abstrakt
Tato písemná práce si klade za cíl popsat některé možnosti interpretačního výkladu Bachova notového zápisu v Adagiu ze sonáty pro sólové housle č. 1 g moll. Ze struktury zápisu a z obsahu je zde dedukován a vypracován dynamický plán, artikulace, agogika, frázování , změny v barvě tónu a vibrato. Tato práce mimo jiné hledá racionální vysvětlení , proč afektová teorie ustálila některé hudební postupy v tom smyslu, že vyvolávají v člověku určité pocity, nálady nebo duševní stavy. Je zde však obsažen i sensualistický a empirický pohled na tuto problematiku, protože za Bachova tvůrčího období už se promítaly do hudební řeči jak vlivy racionalismu, tak sensualismu a empirismu. Na přelomu renesance a baroka začala vystupovat z polyfonického přediva vertikální harmonie, hlasy se zdvojovaly ( basso continuo), osamostatnil se 1 vedoucí hlas. Flerentská camerata v podsatě odvrhla polyfonii a trvalo nějakou dobu, něž se polyfonie začala v hudbě znovu výrazně uplatňovat. Tentokrát ovšem byla jejím podkladem harmonie a ne čistě kontrapunktická technika. Proto se autor této práce zabývá především hudebním výrazem na podkladě harmonického napětí ( tato práce obsahuje i harmonický rozvoj). Vedle toho se zabývá i poyfonickým rozborem. Grafické znázornění rozsahu jednotlivých dílů a oddílů, rozpis metodických linek a Bachův urtext se nachází v přílohách.