Instrumentační retuše v české orchestrální praxi.

Abstract

Cílem této práce je vytvoření srozumitelného přehledu technik a metod retušování orchestrálních partitur na základě inventarizace postupů, které jsou uplatňovány . Tyto postupy jsou nejprve kategorizovány na technickém základě. Tím je též vymezen pojem toho, co lze rozumět pod pojmem "instrumentální retuš". Ostatní zásahy do partitury patří buď k retuším jiného druhu nebo již k adaptacím. Dále je analyzován způsob uplatňování retuší na konkrétních dílech na pozadí historického vývoje orchestrální hry. Pozornost je věnována široké paletě orchestrálního repertoáru od klasicismu po první polovinu 20.století. Zkoumaná oblast je omezena na českou orchestrální praxi. Z ní jsou analyzovány nejdůležitější díla repertoáru. Cílem je nalézt důvod, proč byla retuš zavedena a zda je nutné ji trvale užívat. Práce si klade za cíl zkoumat interpretační a estetické důvody, které vedly k uplatnění těchto retuší.