Pohybové divadlo, tanec a loutky v českém a japonském kulturním prostředí.

Abstract

Diplomová práce se zaměřuje na hledání možností použití loutek v pohybovém divadle a na studium české a japonské loutkové tradice. Je rozdělena do dvou hlavních částí. V první části jsou shrnuty teoretické poznatky o významu loutek a loutkovém divadle v české a japonské kultuře. V druhé části je popsán vznik představení Červený sen, doplněný o návrhy scénografie, loutek a kostýmů. Kapitola o japonském tradičním loutkovém divadle přibližuje také japonskou mentalitu a vliv filozofie a náboženství. Z českého pohybového divadla je popsán fenomén nového cirkusu. Je zde také uvedeno srovnání japonského a českého přístupu k používání loutek. Z poznání obou kulturních prostředí vychází zdroje vzájemné inspirace. Taneční představení Červený sen vzniklo jako společný projekt se studenty choreografie HAMU a zaměřilo se na herecké a taneční možnosti loutek. Příběh se ve třech dějstvích soustředil na silné ženské emoce: touha po lásce, touha po kráse a touha po moci. Hlavní role tří žen v kritických životních situacích mají Karen z příběhu Červené boty od Hanse Christiana Andersena, Jaoja Ošiči z japonské legendy o nenaplněné lásce a Lady Macbeth z tragédii Williama Shakespeara. Krátké příběhy jsou spojeny symbolickou červenou barvou. Dospívající dívka pozoruje osud tří žen a získává mravní ponaučení.