Newspeak

Abstract

Newspeak neboli Konec srosumitelnosti je filozofující esej. Vzdáleně navazuje na moji bakalářskou práci Krásný nový svět z roku 2005, která se zabývala rolí informací a reklamy v postkapitalistické společnosti. Původně jsem chtěl osvětlit neoliberalistický základ postkapitalismu, což by se bývalo dalo dobře odstartovat právě probíhající řeckou krizí europrostoru, ale pak mne zarazil zásadní rozpor mého úmyslu: vše, co jsem o Řecku a o krizi věděl, jsem věděl z médií, tedy nevěděl jsem vlastně nic. Ale psát jsem chtěl o skutečnosti. A hned vzápětí jsem si uvědomil, že i všechno ostatní, co jsem si do té doby nastudoval, všechny ty informace o ekonomii, liberalismu, kapitalismu, neoliberalismu etc. mi byly zprostředkovány pouze mediálně. Nic nebylo skutečně ve mně. To už mi bylo jasné, že mediálně dnes probíhá skoro všechno, že jde o jakési globální odcizení od reálného světa, kterému nemohu zabránit. A to už jsem věděl, že svoje téma zásadně změním. Pochopil jsem, že svět, ve kterém žiji, je napaden jakousi reálnou variantou nihilismu - reálnou, protože to jsem najednou přímo fyzicky cítil, že v takovém světě jsem. A pak už to šlo ráz na ráz: literatura, kterou jsem si musel načíst, byť zase skrz médium knihy, mi musela objasnit problematiku nihilismu. Začal jsem si číst Nietzscheho, pak existencialisty, Camuse, až jsem se dostal k postmodernistům, ale něco mi začalo vadit. Hned mi bylo jasné, že mi chybí kontrast. Postmodernisté byli sami obětí medializovaného světa, nevěřil jsem jejich nadsázce. Tak jsem se vrátil k tomu, co nejvíc jako realita vypadalo, k empirické vědě, k psychologii, sociologii, neurologii, samozřejmě jen k vybraným aspektům. Ale to už jsem byl sám dávno zachvácen virem nihilismu: viděl jsem, že vše je jenom konstrukt, za kterým není nic. A nakonec mi došlo, že tady musí jít pouze o mně, protože jenom moje vlastní existence mi dává jakž takž reálnou evidenci. Tedy snad. Doufám. Vybral jsem si proto formu cesty, jakousi odysseu, a znázorňovací metodu tance. Tu jsem si vzal od Nietzscheho. A začal jsem psát. A objevil jsem si konečně Baudrillarda. Ten to všechno věděl. Ten věděl o agónii reálného světa. Ten věděl, že média jsou naše smrt. Ale to už mne nemohlo ovlivnit. Byl už jsem na cestě. Na cestě za sebou - za ztraceným světem. A o tom to je.