Ticho po člověku

Abstract

Vladimír Körner je přední český scenárista, jehož tvůrčí přínos je stavěn na roveň vkladu režiséra. Podle vlastních slov je autorem ?jednoho tématu? ? vytváří apokalyptickou vizi světa bez milosrdenství a lásky. Analýza jeho díla a jednotlivých konstrukčních prvků hledá rozšířuje diskurs, z něhož je možné nahlížet jeho tvorbu. Hledá její východiska v modernistických literárních tradicích i v předrománových strukturách a v existencialistické filozofické tradici. Zabývá se použitím leitmotivů a návratných motivů, které jsou nositeli ústředního Körnerova poselství. Analýzou konstrukce světa i postavy jako souhrnu stále týchž (byť různě přeskupených) sémů ukazuje přednosti i úskalí Körnerem zvolené tvůrčí metody. Poukazuje na to, jak autor jako jeden z prvních vnesl do české literatury i filmu téma zničeného česko-německého soužití. Především se ale pokouší porozumět vývoji jeho tvorby od vynikajích psychologických dramat a historických alegorií, jakými byly na přelomu 60.- 70. let filmy ADELHEID, ÚDOLÍ VČEL a román Písečná kosa k midcultové tvorbě z 90. a nultých let (např. KREV ZMIZELÉHO). Analýza se opírá o neoformalistický přístup k pramenům. Východiskem jsou Körnerovy scénáře a novely / romány. Ve třech případových stuudiích je zkoumána konfrontace scenáristy Körnera s další tvůrčí osobností ? režisérem.