Cestou divadelnosti Playback Theatre

Abstract

Divadlo Playback (PT, z anglického Playback Theatre) bylo vyvinuto Jonathanem Foxem a jeho ženou Jo Salas roku 1975 a ve stejném roce byla také založena Originální Společnost Divadla Playback. Od té doby se rozšířilo do více než 50 zemí po celém světě. PT je směr improvizačního divadla, jehož představení jsou předem nepřipravená a vždy není dopředu známa jejich náplň. Stejně jako při disciplíně Dialogického jednání je obdobně prosazováno učení se spontaneitě projevu v řádu vědomého inspirovaného tvůrčího rozvíjení situace na jevišti a existence v ní. Samotná představení PT se však odvíjejí v dané struktuře a mají ustálený průběh a takto je PT prosazováno jako rituální schéma, které má očistnou moc a uměleckou sílu, schopnou přivádět lidi dohromady a učit je vzájemnosti, sdílení a společenství. Principem PT je vyprávění vlastních příběhů, příhod a životních zkušeností, stejně jako nálad, fantazií, snů, nápadů nebo názorů a jejich sdílení se všemi přítomnými, načež jsou skupinou herců na jevišti improvizovaně odehrávány zpět jejich původci, a tak pozvednuty na úroveň divadelního celku. Ať už je příběh jakkoli jednoduchý, složitý, hluboký, povrchní, odlehčený nebo závažný, vždy je na prvním místě a s vědomím jedinečnosti je také odehráván. Účelem není primárně pobavit, ale prožít společnou chvíli, ve které se učíme naslouchat jeden druhému, úctě k ostatním a respektu k jejich zkušenostem a pohledu na svět. Herec PT nestojí v popředí coby objekt divákovy pozornosti, tak jako při představeních klasického divadla, ale přímo slouží přejatému příběhu a zprostředkovává jej s respektem jakožto sváteční prožitek. Tato disciplína mě zajímá především svou univerzálností využití v rozličných prostředích, bohatostí inspirace, možností vzájemného přibližování se a učení, výchovnou silou a navíc i svou uměleckou hodnotou.