Za hranice (klasické) adaptace

Abstract

Filmové adaptace se velmi často potýkají s výtkou, že deformují, redukují nebo nepřesně ztvárňují literární předlohu. Film byl a mnohdy stále je tradičně pojímán jako ilustrace literární předlohy, a tím je a priori odsouzen k tomu být vždy horší než originál. Ve své práci se zaměřuji na takový druh filmové adaptace, která je svébytným uměleckým dílem a která neparazituje na literární předloze, ale je spíše její mutací v jiném (audiovizuálním) médiu. Na třech konkrétních adaptacích, které se podle mého názoru z těchto kritérií vymaňují, ukazuji, jakými postupy filmoví tvůrci transformují původní text do svébytného a originálního filmového díla. Tyto tři zmíněné adaptace plně využívají svého potenciálu (tj. možnosti nového uspořádání času, prostoru, rytmu, postav atd.) a zároveň reprezentují určitou míru metamorfózy, interpretace, aktualizace a nezávislosti na originálním textu.