Vzájemný vztah osobnosti herce a jeho profese

Abstract

Moje diplomová práce by mohla mít podtitul: Kdy a co se má učit jeviště od života, kdy a co a proč život od jeviště. Zabývám se v ní vlivem studia herectví a poměrně krátké divadelní praxe na mou osobnost, vztahy i postoje. Ptám se na výhody a komplikace, které vnášejí mé charakterové rysy a mé vychování do herecké práce. Jak se v mém přístupu k divadlu a herecké práci odráží víra v Boha, kdy se má touha po zdokonalení proměňuje v paralyzující sebekontrolu, a proč se mé pohybové nadání někdy obrací proti mně. Zamýšlím se nad tématy ?herecký partner?, ?oční a fyzický kontakt s ním?, nad tím, jak slepě jsem zpočátku hleděla do partnerových očí a jak jsem se naučila čerpat energii z neznámých očí nových kolegů. Ve třetí kapitole podrobně popisuji, jak jsem odbourávala svůj ostych ve fyzickém kontaktu, od prostého obětí po vášnivou milostnou scénu na jevišti. Píši o tom, že silné režijní vedení nemusí znamenat pro herce nesvobodu a o tom, že napojení na partnera je způsob jak vnášet život do repríz. O tom, co pro mne znamenala absolventská role Vévodkyně a vůbec celá DISKová sezona a jak atmosféra při zkoušení silně ovlivnila výsledek. O poznávání nového žánru ? muzikálu jako stylizace a poznání na ?nedivadelním divadle? Elfriede Jelinek, co pro mě znamená divák a komunikace s ním. V této písemné práci vyslovuji některé myšlenky, které doposud nezazněly nahlas, a proto doufám, že naplním svůj záměr otevřené a upřímné sebereflexe.