Bohumír Prokůpek

Abstract

Zatímco dílo Bohumíra Prokůpka stále čeká na své důkladné zpracování, snaha o přiblížení jeho životních cest je předmětem této práce. V ideálním případě mělo jít o formu rozkročenou mezi experimentální výzkumnictví a hledání ztraceného času spojující fakta, holý, zemitý jazyk a něco z umění Proustova: učinit vzpomínání na někoho, koho jsme milovali, nenásilným proudem, jenž by se čtenáři spojoval v obrazech a vůních jeho vlastní imaginace. Proto práce není členěná do kapitol. Časová posloupnost dějů je v celku respektována, v detailech je jí nadřazen filtr literární. Životní události jsou tedy uváděny tak, jak přišly s výpovědí, místy záměrně opakovaně. Určitý kritický odstup je pouze v osobním náhledu na část fotografického díla v Závěru, odůvodnění tohoto potom představuje Úvod.