Michaela Pavlátová

Abstract

Tato diplomová práce si klade za cíl znovu zhodnotit animaci jako prakticko-estetickou činnost člověka a to i mimo oblast kinematografie. Důležitým teoretickým východiskem pro mne jsou především práce prof. Semira Zekiho z oblasti neuroestetiky. Budu se zabývat kořeny animace a historickým průběhem od pravěku do současnosti, a to zejména se zřetelem k evolučním procesům (tělesně-mentálním) a problematice vnímání, které se týkají každého člověka (diváka i tvůrce), souvisejí s jeho vývojem již od neútlejšího dětství a jsou proto podkladem pro existenci animace vůbec.

Za tímto účelem jsem si jako příklad vybrala animovanou tvorbu Michaely Pavlátové, přičemž tato práce nechce být v žádném případě monografickou studií, nýbrž mojí snahou je hledat kontexty její tvorby v souvislosti s výše vymezenými tématy. Hlavní charakteristické rysy jejích animovaných filmů se budou postupně objevovat v jednotlivých kapitolách jako podněty k rozvíjení úvah o tom, jaké může mít vliv okolí na způsob zobrazování prostoru, jak funguje vnímání barev na úrovni mozku, jakou důležitost mají tváře v sociálních vztazích a jak se tyto jednotlivé motivy transformují do výtvarného a tématického rukopisu autorky. V neposlední řadě se chci rovněž zabývat změnami společensko-politickými i technologickými a jejich vlivem na českou animaci, konkrétně pak na dílo Michaely Pavlátové.