Obsažnost versus zábavnost propojování obou hledisek při tvorbě div adelního díla

Abstract

Cílem práce je reflexe mých dvou inscenací Jak uběhnout maraton a Chameleon z hlediska jejich obsažnosti a zábavnosti. Obě inscenace mě vedly k domněnce, že s rostoucí obsažností klesá zábavnost divadelního díla a s rostoucí zábavností snad klesá její obsažnost. Protože jsem však sám viděl mnoho inscenací, které považuji za vysoce obsažné i zábavné dohromady, rozhodl jsem se svou domněnkou blíže zabývat, abych zjistil, jaký je skutečný vztah obsažnosti a zábavnosti. V práci proto formuluji, co chápu pod pojmem zábavnost a co pod pojmem obsažnost. Rozborem svých představ o obou pojmech docházím k závěru, že zábavnost bez obsahu mi nepřipadá zábavná a obsah, který není předáván zábavně, zase často vnímám jako nesdělný. Přicházím tak na to, že se obsažnost se zábavností nejen nevylučují, ale dokonce dokáží dost těžko existovat jedna bez druhé. Mou největší chybou při tvorbě obou inscenací byl tedy hlavně fakt, že jsem obě hlediska od sebe odděloval. Ve své následující režijní praxi bych proto chtěl pracovat se zábavností i obsažností dohromady tak, aby se obě hlediska vzájemně podporovala a organicky vycházela jedno z druhého.