Stereoskopie a kameraman

Abstract

Práce je studiem stereoskopie z pohledu kameramana. Vnímá ji v celé své šíři současného užití - od atrakcí v zábavních parcích, přes komerční narativní celovečerní filmy, až po dokumenty s kulturní hodnotou. Krátce se věnuje raným teoriím binokulárního vidění, počátku objevu stereoskopie a stereofotografie. Dále se zaměřuje na stručnou historii stereoskopie v kinematografii od jejího počátku, přes renesanci v 50. letech 20. století, až do současnosti. Pokračuje popisem principů prostorového vnímání, kde mezi klíčové pojmy patří disparita, paralaxa, konvergence a akomodace. Zmiňuje také důležitost nestereoskopických podnětů na stereopsi. Téma fyziologických základů stereopse zakončují vady prostorového vnímání. Další část práce se soustřeďuje na stereoskopické okno, které je analogií k rámu obrazu v běžné kinematografii. Zkoumá vliv velikost předváděcí plochy, omezení vzdálenosti zadního plánu a jevu, který se nazývá porušení stereoskopického okna. Pokračuje rozborem prostoru stereoskopického obrazu a okolnostmi které ovlivňují vjem velikosti předmětů a figur v něm, ale také analýzou vjemu celého obrazu v závislosti polohy diváka vůči plátnu. Pozornost je věnována i speciálnímu případu stereoskopie - ortostereoskopii. Rozvržení hloubky, nativní paralaxa, a pojmy optimální, dostupný a užitý prostor jsou definovány pro pochopení důležitosti konceptu plánu hloubky. Estetika hloubky je demonstrována na několika nedávných stereoskopických filmech. Následuje přehled technických prostředků pro stereoskopii - rigy, 3D monitory a software. Práce pokračuje diskusí nástrojů kameramana, které jsou rozděleny do dvou skupin - nestereoskopické a stereoskopické. Mezi nestereoskopické patří lineární a barevná perspektiva, vzdušná perspektiva, ostrost a neostrost a pohyb kamery. Stereoskopické nástroje tvoří interaxiální vzdálenost a konvergence. Případy hypostereoskopie a hyperstereoskopie jsou chápány též jako výrazový prostředek. Další kapitola je věnována specifikům a omezením stereoskopického snímání - potřeba dokonalého páru kamer, objektivů, specifikum kompozice ve stetoskopii, problémy spojené s polopropustným zrcadlem v rigu, osvětlování a použití kamerových filtrů. Následující část práce se stručně věnuje přidruženým tématům, která mají vliv na obrazovou složku. Jde o scénografii, postprodukci, kde je věnována pozornost gradingu, a různým stereoskopickým projekčním systémům, včetně autostereoskopie. Poslední část práce je rozhovor s kameramanem Andrewem Lesniem, ACS, ASC, který se dělí o svoje zkušenosti z práce na filmu Hobit. Závěrem je zamyšlení nad otázkou, zda je stereoskopie výrazovým prostředkem a pokouší se odhadnout, jakou budoucnost čeká stereoskopie v kinematografii a televizi.