Ivan Vyskočil a jeho pedagogika

Abstract

V této práci se pokouším propojit vlastní zkušenosti získané kontaktem s pedagogikou prof. Ivana Vyskočila a teoretická hlediska zabývající se diváckou recepcí. Moji práci tvoří dvě části. V první části se věnuji fenoménu diváctví. Zaměřuji se především na ontologický princip divadelní tvorby a s ním spojenou zpětnovazebnost ve vztahu divák ? herec. Vycházím z tezí Otakara Zicha, Eduarda Bullougha, Jaroslava Etlíka, Maxe Herrmanna a především Eriky Fischer-Lichte. Zmiňuji se o fyziologické podstatě vnímání související s tzv. zrcadlovými neurony. Pokouším se uvést do kontextu divadelně teoretický a neurovědecký pohled na recepci jakožto psycho-fyzickou zkušenost. V druhé části práce se zaměřuji na koncepci studia prof. Ivana Vyskočila, (zakladatele Katedry autorské tvorby a pedagogiky na DAMU), která spočívá v pěstování psychosomatické kondice, ve výcviku sebereflektujících tvůrců - herců, kteří jsou zároveň i diváky. V závěru se pokouším poukázat na spojitost mezi vlastním pěstováním psychosomatické kondice prostřednictvím studia herectví na Katedře autorské tvorby a pedagogiky a rozvíjením určité divácké kompetence, která úzce souvisí s kvalitou estetického zážitku a jeho reflexí, a tedy i s prací divadelního kritika, k níž mimo jiné vede studium na Katedře teorie a kritiky na DAMU.