Dílo Vladislava Vančury jako problém dramaturgický

Abstract

Diplomová práce se zaměřuje na významnou osobnost umělce Vladislava Vančury a jeho dílo, které chce vidět především ve vnitřních souvislostech a v kontinuálním vývoji Vančurovy tvorby, ale i v souvislostech celospolečenského vývoje. Tuto tvorbu přehledově zkoumá od jejích počátků, tedy od autorova zrání, přes formování jeho uměleckého názoru a účast v Devětsilu ke společenské angažovanosti v protifašistickém odboji, a dále od prvních literárních pokusů přes vrcholná prozaická díla až k obětavé práci na Obrazech z dějin národa českého. Toto zkoumání je vedeno touhou po pochopení některých souvislostí autorovy tvorby a jejích hlavních stavebných rysů, z nichž jmenujme především vytrvalou snahu o objevování nových (nejen) literárních postupů a úspěšné experimentování zejména s jazykovými prostředky směrem k vytvoření svébytného básnického slohu. Tato práce neopomíjí ani další umělecké formy, kterými se Vančura při své všestrannosti rovněž zabýval. Vančura nebyl tvůrcem osamoceným, ale tvůrcem osobitým a nanejvýš originálním, který netvořil odtržen od celkového kulturního dění, ale naopak v jeho centru. Dále se tato diplomová práce zaměřuje na praktickou dramaturgickou činnost jejího autora a analyzuje jeho vlastní práci při převodu Vančurova prozaického díla Marketa Lazarová do podoby volné dramatizace Markéta, dcera Lazarova, kterou připravil společně s režisérem Pavlem Ondruchem k využití pro stejnojmennou absolventskou inscenaci v Divadle DISK. Tato dramatizace se nejeví jako jediný možný způsob převodu Vančurovy novely do divadelní podoby, byla vytvořena s ohledem na konkrétní divadelní podmínky a herecké obsazení, ale i s úctou k Vančurově předloze, jejíhož ducha ctí.