Pohyb ve spojení s prostorem, strukturou a zvukem materiálu v architektuře Josipa Plečnika

Abstract

Inspirace architekturou a použití netradičních prostor pro nové taneční produkce je stále oblíbenějším prvkem. Tato magisterská diplomová práce rozšiřuje má bádání o funkčnosti a působení prostoru na stavbu choreografie, nahlíží na tento vztah především prostřednictvím tance, jehož základem oba tyto pojmy jsou. Tímto tématem se zabývám ve své choreografické tvorbě a v také v mé předchozí bakalářské práci Scénografie a prostor v choreografické tvorbě Sashi Waltz z roku 2011. Při přípravě choreografického a následně teoretického výzkumu pro mou diplomovou magisterskou práci jsem na pohyb aplikovala postupy, kterými se řídí architekti a pozorovala jsem jak pohyb a proces tvorby choreografie ovlivňují. V názvu práce zdůrazňuji také, kromě prostoru samotného, důležitost struktur, tvarů a zvuků materiálů v prostoru, které posouvají tvorbu taneční choreografie. Na jejich základě jsem vytvořila choreografické principy, které v práci také podrobně rozebírám. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. V první se věnuji problematice propojení architektury s tancem, jejímu historickému vývoji, pojmu představení site specific, choreografům, kteří s tímto tématem pracují a tanci ve specifickém sakrálním prostoru. Druhá kapitola popisuje tvorbu a bibliografii architekta Josipa Plečnika, kterého jsem si vybrala pro jeho stavbu kostela Nejsvětějšího Srdce Páně, mou výchozí choreografickou inspiraci, a o němž mluvím ve třetí kapitole. Poslední kapitolou je výsledný tvar, který představuje choreografie Materia, tu jsem na základě daných poznatků z předchozích kapitol vytvořila pro prostory Plečnikova kostela. Nedílnou součástí diplomové práce je DVD záznam představení Materia a vložené obrázkové přílohy, které slouží pro lepší orientaci a vizuální představivost k danému tématu. Cílem práce je poukázat na vztah mezi architekturou a tancem a problémy, se kterými se současný tanec ve spojení s jeho přenesením do určitých prostor potýká a navrhnout možná řešení, jež by mohla napomoci těmto problémům předejít, případně je vyřešit, či se jimi inspirovat pro choreografickou tvorbu. V práci využívám kompilační metodu, vycházející z analýzy základních pramenů a dokumentů a doplňuji ji o vlastní texty a poznatky, které jsem na základě své inscenační praxe získala. Práce může dále sloužit jako zdroj pro další badatelskou práci v oblasti choreografie.