Hudební čas - jeho odklon od času fyzikálního

Abstract

Ve své disertaci vycházím z rozli?ování ?asu hudebního, individuáln? pro?ívaného, a ?asu sdíleného, fyzikálního. Propojuji poznatky z experiment? kognitivních v?dc? s hudebn?-teoretickým p?ístupem. Sleduji kognitivní cestu od p?ijatého zvuku k hierarchické reprezentaci ?asové slo?ky hudby. Zam??uji se na pravd?podobné mechanismy, které umo??ují odklon hudebního ?asu od fyzikálního a na faktory, které je ovliv?ují. Na stran? hudebn?-teoretické se opírám o analytické prost?edky Obecné teorie segmentace a Teorie rekontextualizace D. A. Hanninen. Za rozhodující moment pro odklon hudebního ?asu pova?uji vnit?ní sdílení pulsu poslucha?e nebo interpreta s pulsem zn?jící skladby. Hranici pulsu uvádím do souvislosti s prospektivní a retrospektivní strategií vnímatele. Své úvahy odvíjím na ose mezi póly puls a gesto, tj. mezi plnou kinestetickou synchronizací s vn?j?ím, sdíleným ?asem a maximálním odklonem, závislém na individuálním zp?sobu vnit?ní reprezentace gesta. Vyslovuji hypotézu, ?e k odklonu hudebního ?asu dochází a? p?i retrospektivní strategii zpracování hudebních událostí. Své teoretické úvahy a vhodnost vybraných analytických prost?edk? ov??uji na analýzách skladeb G. Griseyho, O. Messiaena, P. Kotíka, P. Grahama a A. Breiera. P?ipojuji i n?které teoretické úvahy t?chto skladatel?, ve kterých se zabývají prací s ?asem ve svých skladbách.