Objektivita a umělecká kritika

Abstract

Diplomová práce na téma Objektivita a umělecká kritika se zabývá otázkou, za jakých okolností lze považovat kritický výrok o inscenaci za objektivnější než výrok jiný. Práce začíná vymezením zkoumaného pole: definicí umělecké a specificky pak divadelní kritiky. V rámci definice klíčových pojmů se zabývá vztahem objektivity a pravdivosti, kritikem samotným a jeho intencemi a v neposlední řadě funkcí a formami divadelní kritiky. Dále se zaměřuje na celý proces vzniku kritického textu (percepce, interpretace, hodnocení a opětovné hledání argumentů pro subjektivní soud v díle samém). U všech částí tohoto procesu sleduje jejich vliv na objektivitu recenze. V závěru teoretické části se na základě předložených přístupů pokouší o syntézu, která je základem vlastního kritického přístupu autorky. V praktické části práce zkoumá, zda se požadavky na kritiku odrážejí v aktuální kritické praxi. Posuzuje přitom deset kritických textů, které vyšly v tištěných periodicích v reakci na uvedení inscenace Zahradní slavnost režiséra Dušana Pařízka ve Stavovském divadle; mezi nimi také recenzi inscenace od autorky diplomové práce. V teoretické části práce definuje, jaká jsou kritéria pro určení objektivity kritiky. V praktické části se tato kritéria aplikují na posouzení kritických výroků. Ověřuje přitom, že tato kritéria dokáží rozlišit kritiky na škále subjektivní-objektivní. V závěru práce nabízí shrnutí, že objektivní kritický soud je založen na otevřeně definovaných kritériích posuzování, předkládání argumentů, posuzování inscenace jako celku a poskytnutí prostoru pro čtenářův vlastní úsudek.